ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

pro který je vedeno trestní řízení, spatřován. Jako další limitující faktor trvání vazby je trestním řádem vyhrazena jedna třetina maximální přípustné doby trvání vazby pro přípravné řízení, a zbytek pro řízení před soudem. Tyto limity přitom není možné vzá jemně přesouvat. 11 Stran zákonem stanovené přípustné maximální doby trvání vazby se ztotožňuji s názorem I. Galovcové, 12 totiž že maximální stanovená délka trvání vazby po dobu čtyř let patří mezi nejdelší v rámci Evropské unie, přičemž zbavení osobní svobody jednotlivce po dobu čtyř let, aniž by došlo k pravomocnému rozhodnutí je značně nežádoucí. Zákonem stanovené limity však nejsou jediným kritériem přezku mu ústavní konformnosti trvání vazby. Zbavení osobní svobody obviněného musí být vždy ve vztahu proporcionality k ústavně konformnímu zájmu na účinném stíhání trestné činnosti. 13 Je proto nezbytné, aby bylo další trvání vazby posuzováno v kon textu dosavadních výsledků dokazování, přičemž je nežádoucí, aby obviněný z typově méně závažného trestného činu byl držen ve vazbě po dobu, která se blíží, či převyšuje délku trestu, který lze za daný skutek uložit. 14 Jednou z podmínek ústavně souladného prodlužování trvání vazby je požadavek pravidelného slyšení obviněného, jako jedné ze základních garancí procesního cha rakteru pro osobu zbavenou osobní svobody. 15 Přestože ani z Listiny, ani z Úmluvy neplyne právo obviněného, být slyšen při každém rozhodování o žádosti o propuš tění z vazby, či návrhu státního zástupce na její prodloužení, je nezbytné zachovat toto právo obviněného v přiměřených intervalech, 16 přičemž právo na osobní slyšení je jedním z prvků kontradiktorního trestního procesu, při kterém bude obviněnému dána možnost se vyjádřit. 17 Je proto třeba vždy sledovat časový interval, který uplynul od momentu, kdy byl obviněný naposledy soudem slyšen, přičemž mezi jednotlivými slyšeními obviněného je nezbytné dodržovat časové rozestupy v řádu maximálně něko lika týdnů, s přihlédnutím k povaze okolností, které uvádí obviněný. 18 Z obecného hlediska tedy platí, že vazební věci je nutné vyřizovat přednostně a s největším urychlením, přičemž vazba musí trvat jen nezbytně nutnou dobu. Přitom je nezbytné, aby při delším trvání vazby, resp. při jejím opakovaném prodlužování vy vstávaly do popředí mírnější instituty, které slouží k nahrazení vazby. 19 Je nepřípustné, aby důvody proti propuštění byly v pouhé obecné a abstraktní rovině, neboť musí být 11 AUGUSTINOVÁ, Pavla. Komentář k § 72a. In: DRAŠTÍK, Antonín, FENYK, Jaroslav a kol. Trestní řád. Komentář. § 1 až 179h. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/ lawText/13/61/72a/komentar-wkcr-c-141-1961-sb-trestni-rad-komentar#. VANTUCH, Pavel. Trvání vazby. Právní rádce , 2003, č. 7, s. 57–64. 12 GALOVCOVÁ, Ingrid. Vazba v trestním řízení. Praha: Leges, 2020, s. 143. 13 Nález Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 161/04. 14 Nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 119/05. 15 Rozsudek ESLP ze dne 28. 10. 1998 ve věci Assenov a ostatní proti Bulharsku, stížnost č. 24760/94. 16 Rozsudek ESLP ze dne 29. 11. 2011 ve věci Altinok proti Turecku, stížnost č. 31610/08. 17 Rozsudek ESLP ze dne 10. 5. 2016 ve věci Derungs proti Švýcarsku, stížnost č. 52089/09. 18 Nález Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. I. ÚS 1104/10. Srov. § 73d trestního řádu. 19 MOLEK, Pavel. Základní práva. Svazek druhý – Svoboda. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 103.

154