ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

ty, tedy takových trestných činů, které jsou obsaženy v čl. 2 až 11 Úmluvy. Jedná se o trestné činy, které mají členské státy dle Úmluvy postihovat ve svých vnitrostátních úpravách. 8 V tomto kontextu je nutné zmínit, že čl. 14 odst. 2 Úmluvy stanoví okruh věcí, ve kterých je zapotřebí zavedení pravomocí a postupů podle Úmluvy, následovně: (a) trestné činy stanovené podle článků 2 až 11 této Úmluvy 9 ;

(b) jiné trestné činy spáchané prostřednictvím počítačového systému; a (c) zajištění důkazů o trestném činu, které jsou v elektronické formě.

Z výše uvedeného vyplývá, že uvedené závěry nejsou zcela přiléhavé, jelikož i sama Úmluva předpokládá implementaci uchování dat také v jiných případech, než toli ko v případě trestných činů ryze počítačových. Ostatně i ze současné aplikační praxe lze dovodit, že institut uchování dat je hojně užíván v případech „tradiční“ kriminality, zejména pak u trestných činů majetkových a hospodářských, které jsou buď činěny pro střednictvím počítačových sítí, anebo zanechávají v kyberprostoru jistou digitální stopu. V případě úvah o možnosti zúžení aplikovatelnosti tohoto institutu pouze na ně které trestné činy by bylo nutné navrhnout, jak by měl být okruh takových trestných činů vymezen. Omezení aplikovatelnosti data freezingu pouze na případy kybernetické kriminality nepovažuji za příliš vhodné, přičemž základní problém spatřuji v samot ném vymezení pojmu kybernetické kriminality. Pokud bychom se přidrželi výčtu trest ných činů obsažených v čl. 2 až 11 Úmluvy, které zahrnují zejména penetrativní útoky na počítačové systémy, pozměnění, smazání či učinění dat neupotřebitelnými, šíření škodlivých kódů, dětskou pornografii a digitální pirátství, byly by v tomto ohledu zcela opominuty stále častější internetové podvody 10 typu „falešný bankéř“ či nabídky falešných investic, u kterých je v současnosti data freezing stěžejním procesněprávním nástrojem v rukou orgánů činných v trestním řízení. Stejně tak by nebylo možné data freezingem uchovávat obsah mající povahu komunikace na sociálních sítích, v e-mai lových schránkách a na jiných platformách přímé komunikace v případě násilných a mravnostních trestných činů. 8 TLAPÁK NAVRÁTILOVÁ, Jana, GALOVCOVÁ, Ingrid. Uchovávání dat uložených v počítačovém systému – poskytování součinnosti, nebo nahrazování činnosti orgánů činných v trestním řízení? Bulle tin Advokacie, 2019, 11. ISSN 1210-6348, s. 36 a násl. 9 Bude se jednat o trestné činy proti důvěrnosti, integritě a použitelnosti počítačových dat a systémů; trestné činy související s počítačem – počítačové padělání a počítačový podvod; trestné činy související s obsahem – zejména dětská pornografie; a trestné činy týkající se autorského práva a práv souvisejících s právem autorským. 10 Ačkoliv jsou tzv. počítačové podvody Úmluvou výslovně řazeny mezi jednu z kategorií počítačových trestných činů, a to konkrétně v čl. 8, toto ustanovení nezahrnuje většinu dnešních typů internetových podvodů. Čl. 8 směřuje toliko na ty trestné činy, jimiž je manipulací s daty uloženými v počítačovém systému či jiným typem zásahu do počítačového systému způsobena majetková škoda jiné osobě, a to s podvodným či nečestným úmyslem směřujícím k majetkovému prospěchu. Jednalo by se tak pouze o takové internetové podvody, při kterých získá útočník přístup k zařízení poškozeného, kdy nakazí takové zařízení škodlivým kódem, přičemž následně pozmění data na takovém zařízení či učiní jiný přímý zásah do zařízení, a to za účelem uvedení uživatele v omyl.

163