ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

k tomuto kroku otevřeny, považoval bych za krok správným směrem takovou úpravu, která by umožnila orgánům činným v trestním řízení zasáhnout proti diplomatům tak, jako je tomu v Ústavě v případě, že je poslanec či senátor přistižen přímo při činu nebo bezprostředně po něm. S ohledem na skutečnosti, které jsem v tomto příspěvku popsal výše, a to k situaci, kdy je dle mého názoru nerozporovatelné, že existují státy využívající diplomatické krytí mimo jiné i pro páchání trestné činnosti svých členů mise na území hostitelského státu. Proto je zřejmé, že by s takovou změnou takto jednající státy nesouhlasily. Zamyšlení mě tedy dovedlo ke druhé alternativě, která by z logiky věci a povahy zájmu na zachování korektních vztahů mezi zeměmi měla být přípustná pro všechny státy, které k Úmluvě přistoupily, a to vyjmenování konkrétních trestných činů, při jejichž spáchání nebo bezprostředně po něm by mohli být zadrženi či zatčeni i diplomaté. Při nejužším rozšíření by se mohlo jednat typicky o trestné činy proti životu a zdraví, trestné činy proti České republice (resp. vždy danému hostitel skému státu), cizímu státu nebo mezinárodnímu společenství, a také trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy. Jako samozřejmost bych pak opět vnímal paralelu s českou úpravou imunity, tedy obdobu souhlasu předsedy dané komory s ta kovým zadržením nebo zatčením, tentokrát však ze strany vysílajícího státu. Z praxe může nastat ještě jedna, dle mého názoru paradoxní moment. Jak z kon strukce ústavní ochrany zákonodárců, tak z té mezinárodní chránící diplomaty plyne v praxi problém, na který jsem upozornil již v rámci mé diplomové práce s názvem „Imunita v trestním právu“. Jedná se o stav, kdy poživatelé imunity jsou pouze nositeli těchto práv a nemají fakticky žádnou možnost s ní nakládat v tom smyslu, že by se jí mohli sami vzdát. To může vést k situacím, kdy její poživatel může mít zájem na tom, aby své jméno očistil v řádném řízení před soudem, nicméně s ohledem na současnou právní úpravu bez zásahu orgánů (či státu v případě diplomatů), pod který spadá (resp. který jej vyslal na misi), to fakticky není možné. Považuji za správné, aby taková dispo zice byla poživatelům imunity umožněna za předem definovaných pravidel (v případě poslanců a senátorů obdobně, jako je činěno prohlášení o vzdání se mandátu, tedy notářsky ověřeným písemným prohlášením nebo ústním projevem na jednání dané komory, což by analogicky mohlo probíhat u diplomatů obdobným písemným pro jevem učiněným u autority vysílajícího státu nebo ústním prohlášením před hlavou státu hostitelského státu). 14.5 Závěr Imunita je institut, který bezesporu zamezuje, ztěžuje a v některých případech přímo znemožňuje zajišťování osob, ale i jejich majetku pro účely trestního řízení, a to i v případech, kdy je nade vši pochybnost zřejmé, že se trestný čin stal a kdo jej spá chal. Domnívám se, že je přitom očividné, že úprava navrhovaná v předchozí kapitole tohoto příspěvku by mohla vést k lepšímu naplňování zájmů vtělených do samotného institutu imunity jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Jsem si vědom toho (nebo mi minimálně není známo), že debaty na toto téma v současné chvíli neprobíhají

177