ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

zabezpečení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Může však být uložena pouze tomu subjektu, který byl vyzván, a jehož povinnost vyhovět výzvě orgánů činných v trestním řízení odpovídá jeho oprávnění disponovat požadovanými údaji.“ 35 Taktéž uvedl, že: „ [u]ložení pořádkové pokuty je jedním z krajních prostředků udržení autority orgánů činných v trestním řízení, respektování jejich příkazů a zachování důstojnosti jednání před nimi. Pořádková pokuta umožňuje zajistit nerušený a důstojný průběh trestního řízení a uposlechnutí příkazů daných podle trestního řádu (§ 1 odst. 1 trestního řádu). Při použití donucovacího prostředku je vždy nutné, aby se tak dělo jen v situacích a mezích stanoveným zákonem a způsobem, který zákon stanoví.“ 36 Obdobně k pojmu přistupuje Nejvyšší soud, dle kterého: „ Uložení pořádkové po kuty je jedním z krajních prostředků udržení autority orgánů činných v trestním řízení, respektování jejich příkazů a zachování důstojnosti jednání před nimi.“ 37 Jakož i Nejvyšší správní soud: „ Jedná se promptní nástroj směřující k zajištění náležitého a ukázněného průběhu řízení před soudem, který se pohybuje na pomezí výkonu kázeňské (disciplinární) pravomoci a ukládání trestu; to ostatně dokládá i dosti kazuistická a ne zcela jednotná judikatura Evropského soudu pro lidská práva k tomu, zda pořádková pokuta uložená sou dem je či není „trestním obviněním“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod….“ 38 V jiném rozhodnutí pak uvedl: „ Pořádkové pokuty jsou svou povahou specifickým procesním institutem, poměrně dosti odlišným od pokuty za spáchání „běžného“ správního deliktu. Hlavní funkcí pořádkové pokuty je totiž funkce zajišťovací (snaží se zajistit splnění požadované povinnosti), nikoli funkce represivní. Jejím cílem tedy není primárně adresáta pokuty potrestat, ale donutit ho ke splnění požadované povinnosti, což však neznamená sekundárně i jistou míru represe.“ 39 Uložení pořádkové pokuty představuje zásah do majetkové sféry svědka. Současně není vyloučeno, aby pořádková pokuta byla ukládána opakovaně, tedy za opakované nedostavení se na předvolání, pokud k tomu svědek dává důvod. 40, 41 35 Nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 13/99 (N 120/15 SbNU 151). 36 Nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 3844/13 (N 201/75 SbNU 259). 37 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 15 Tvo 155/2001 (uveřejněné pod č. 24/2003 Sb. rozh. tr.). 38 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2019, č. j. 5 As 212/2019-40 (č. 3932/2019 Sb. NSS). 39 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 33/2014-53. Obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014, č. j. 8 As 110/2013-62. 40 ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš. § 66. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I (§ 1–156). Komentář. 7., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 717. 41 „ Možnost opakovaného ukládání pokut v trestním řízení byla dovozena judikaturně [srov. např. nález ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 2369/08 (N 244/59 SbNU 489), podobně též viz Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád. Komentář; 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013 str. 717]. Taková možnost dle Ústavního soudu odpovídá smyslu institutu pořádkové pokuty, neboť opakované deliktní chování, narušující řádný průběh trestního říze ní (např. opakované urážky soudců), může být opakovaně postiženo, obvykle prostředkem se stále citelnějším dopadem (vyšší pokutou). Ani z trestního řádu samotného, ani z rozhodovací praxe přitom nevyplývá, že by se uvedená hranice 50 000 Kč měla týkat celkového postihu v souhrnu všech uložených pokut. Z tohoto pravidla nicméně soudní praxe dovodila občasné výjimky, kupříkladu při ukládání pořádkové pokuty za odmítnutí

239