DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

soudy mohou ve své judikatuře vykládat střet ochrany majetkových zájmů zaměstna- vatele a osobních práv zaměstnance. Za tímto účelem nejdříve rozlišíme prameny anglického práva a vysvětlí jejich vzájemné spolupůsobení. V kontextu historického vývoje vysvětlí postupný vznik práv a povinností v common law. Identifikuje kritéria přístupu anglických soudů k proble- matice majetkových práv zaměstnavatelů a osobních práv zaměstnanců. V druhé řadě se zaměříme na anglické psané právo. Na základě rozboru rozhod- nutí, v nichž soudy psané právo interpretovaly, článek indikuje další významný aspekt, podle něhož anglické soudy rozhodují. Posléze bude přístup anglických soudů srovnán s postupem Nejvyššího správního soudu v rozsudku, který se dotýká § 316 zákoníku práce. Pokusíme se nastínit, jak je v budoucnu v sociopolitickém kontextu pracovního práva v České republice nutno o tomto ustanovení uvažovat. I. Majetkové zájmy a osobní práva zaměstnanců v anglickém právu a. Systém pramenů práva Paradoxně není složité si při dnešním trendu práce na home office představit, že více než polovina pracujících na přelomu 19. a 20. století vykonávala svou práci ve svých domovech či u zaměstnavatele, u něhož zaměstnanci současně žili a bydleli. 11 Překvapující ale je, že většině z těchto zaměstnanců nebylo garantováno právo na sou- kromí ani v částech domu určených k jejich osobní potřebě, hygieně a přespávání. 12 Vlastnictví domu totiž v té době vytvářelo pojem soukromí a intimity. Právě soukromé vlastnictví vytvářelo bariéru mezi soukromou a veřejnou sférou. 13 Jestli si v sobě některá z jurisdikcí zachovala tuto nejasnou hranici mezi právem na ochranu soukromí zaměstnanců a vlastnickým právem zaměstnavatelů, pak je to jednoznačně ta britská. Práva a povinnosti ohledně ochrany soukromí a majetkových zájmu v zaměstnaneckých vztazích v anglické jurisdikci vyplývají zejména ze dvou vnitrostátních pramenů práva. Je jím tzv. common law , tedy soudcovské právo tvořené precedentní rozhodovací činností soudů. Na druhé straně je to tzv. statutory law , tedy právo ukotvené v některém z aktů, jež prošly legislativním procesem. Zatímco common law čerpá z principů, které se objevují v rozhodnutích soudů napříč historií, dokud nejsou tyto principy jiným rozhodnutím soudu odmítnuty jako již nevyhovující, sta- tutory law se váže na svou platnost a účinnost určenou zákonodárcem. Vznášet nároky před inspekčními orgány, 14 tribunály 15 či soudy z titulu obou těchto pramenů práva 11 Prost, Antoine, Vincent Gérard, Antoine Prost, and Gérard Vincent. 1991. A History of Private Life . Histoire De La ViePrivée, V.5. Cambridge, Mass: Belknap Pressof Harvard University Press. p. 9. 12 Ibid s. 9. 13 M. Ford. “TwoConceptionsofWorkerPrivacy.” Industrial Law Journal 2002 31 (2): 137. 14 Mimo jiné například The Information Commissioner’s Office, The surveillance camera commissioner,

The Health and Safety Executive či orgány místní samosprávy. 15 Employment Tribunals a The Employment Appeal Tribunal.

45