DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

d. Statutory law a další faktory Jestliže se v případě geneze terms of trust and confidence ukázalo, že podstatným hy- batelem ve vývoji soudcovského práva je právní úprava obsažená v zákonech či jiných normativních aktech, i v dalších případech statutory law sehrálo důležitou roli. Pramenem psaného práva v souvislosti s ochranou osobních práv zaměstnance a majetkových zájmů zaměstnavatele je nepochybně The Data Protection Act 2018 , kte- rý nahradil tentýž zákon z roku 1998 a nově aplikuje standardy GDPR. 51 Tento zákon provádí Information Commissioner‘s Office 52 svým tzv. Employment Practice Code 53 , kte- rý dává všeobecné praktické informace zaměstnavatelům ohledně práva na soukromí jeho zaměstnanců. Ve vztahu k otázkám spojeným s ukončením pracovního poměru se aplikuje The Employment Rights Act 1996. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je dotčena zákonem The Health and Safety at Work Act 1974 . V kontextu diskriminace, jíž se v § 316 odst. 4 zákoníku práce také dotýká, hraje důležitou roli The Equality Act 2010 či The Trade Union and Labour Relations (Consolidation) Act 1992 . Zvláštní postavení má však ve vztahu ke všem těmto právním předpisům i souvi- sející judikatuře tzv. Human Rights Act 1998 . Nejenom že ovlivňuje výklad a interpre- taci pravidel v nich ukotvených, ale přímo je staví do pozice právních norem, které nemohou nepřiměřeným způsobem zasahovat do základních lidských práv a svobod podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod 54 (dále jen „Úmluva“). 55 Až na základě Human Rights Act 1998 došlo k inkorporaci Úmluvy do vnitrostátního práva v Anglii a její přímé vynutitelnosti. Ačkoliv do té doby soudy měly povinnost interpretovat právní předpisy ve světle ochrany lidských práv, neměly například mož- nost vyslovit nekompatibilitu zákona s Úmluvou a nebyly přímo vázány judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. 56 Očekávalo se, že Human Rights Act fakticky v souvislosti s ochranou osobních práv zaměstnance způsobí obdobnou revoluci jako duty of trust and confidence v co- mmon law . Zaměstnanecký vztah se tak v kontextu práva na respektování rodinného a soukromého života podle článku 8 Úmluvy znovu přiblížil k relational koncepci 51 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). 52 Information Commissioner‘s Office ‘Home | ICO’ accessed 5 February 2020. 53 Information Commissioner’s Office, ‘The Employment Practices Code’ ( https://ico.org.uk/ , November 2011) accessed 2 December 2019. Dokument se vztahuje právní úpravě z roku 1998. Do značné míry však bude podle prohlášení ICO aplikovatelný i na poměry zaměstnavatelů a zaměstnanců podle úpravy z roku 2018. 54 Sdělení č. 209/1992 Sb., sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochra- ně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících. 55 The Human Rights Act 1998, § 3. 56 The Human Rights Act 1998, § 2 a contrario.

51