DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

názoru je přirozenou součástí vývoje soudního rozhodování reagujícího na změny so- ciálního, politického a samozřejmě i právního významu. Vývoj soudní judikatury lze zaznamenat i v případě přípustnosti důkazních prostředků pořízených moderní tech- nologií v soudním řízení a v otázce předpokladů této přípustnosti. Z pohledu analýzy vývoje judikatury ve výše uvedené otázce předpokladů přípust- nosti důkazních prostředků pořízených moderní technologií v soudním řízení je nej- důležitější rozhodovací činnost Nejvyšších soudů, tedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, a spolu s nimi soudu Ústavního. Přestože lze namítnout, že největší množství sporů rozhodují okresní a krajské soudy, nelze pominout, že z rozhodnutí Nejvyšších soudů a Ústavního soudu plyne závaznost pro soudy nižšího stupně. Moderní technologie Důkazů pořízených moderními technologiemi je velké množství. V rámci sledo- vání judikatury je možné se nejčastěji setkat s takovými důkazy, jakými jsou: záznamy aktivity uživatele počítače na internetu, výpisy hovorů z telefonu a samozřejmě zvuko- vé a kamerové záznamy, které za posledních několik let zaznamenaly největší rozmach. Jako důkaz pořízený moderními technologiemi však může působit daleko více věcí. Lze sem zařadit i například výstupy z GPS, sledování pomocí mobilního telefonu, odposlouchávací zařízení, sledování aktivity uživatele na počítači samotném; s těmito a s řadou dalších případů se lze v běžném životě setkat. Nejčastějším důkazem jsou dozajista zvukové a kamerové záznamy. Hlavním důvo- dem rozmachu těchto důkazů je především to, že v současné době téměř každý jedinec vlastní chytré mobilní zařízení. Do takového přístroje, který v současné době připomí- ná svými funkcemi spíše malý počítač a mnohdy má i obdobný výkon, není problém stáhnout potřebné aplikace, které umožňují nahrávaní telefonních hovorů, případně při schůzkách telefon obyčejně položený na stole či vzhledem k současným technolo- giím i skrytý v kapse, může představovat diktafon, jenž nahrává celou schůzku. Tyto nahrávky jsou pak předkládány jako důkaz soudu, který se musí popasovat s otázkou, zda je takový důkaz legálně pořízený, zda je přípustné ho provést a případně za jakých okolností by to přípustné bylo. Právě otázka přípustnosti kamerových a zvukových záznamů jako důkazu u soudu je často spojována s trestním řízením a přípustnosti odposlechů. Jedná se o velice za- jímavou otázku a v posledních pár letech po právní stránce také hojně diskutovanou, avšak tato situace je trochu odlišná od otázky přípustnosti důkazních prostředků poří- zených moderní technikou a navržených v soudním řízení k prokázání tvrzení a vztahů vyplývajících z pracovního práva či jiných oblastí soukromého práva. Pomine-li se otázka přípustnosti důkazních prostředků v trestním řízení, je mož- né obecně shrnout, že se jedná o důkazy, které svým způsobem zasahují do práva na ochranu osobnosti, práva na ochranu soukromí, případně i práva na rodinný život. Na druhé straně pomyslných vah pak zpravidla stojí právo na soudní ochranu a právo

76