DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

na spravedlivý proces. Všechna tato práva se řadí mezi základní lidská práva a jejich porušení je tak postižitelné nejenom na zákonné úrovni, ale i prostřednictvím ochrany ústavněprávní. V případě kolize základního práva s jiným základním právem slouží k rozhodnutí o prioritě jednoho vůči jinému tzv. test proporcionality. 4 Posouzení, kte- ré právo má v tom či onom soudním sporu přednost je otázkou úvahy soudů. Nejčastějšími spory v pracovněprávní oblasti jsou spory o náhradu škody a dále spory o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a právě druhý vyjmeno- vaný případ se v judikatuře ve vztahu k projednávanému tématu objevuje nejčastěji. Jedná se například o případy, kdy pracovní poměr byl rozvázán dejme tomu z důvodu opakovaného porušování povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů. Těmito povinnostmi je pak zpravidla porušení § 316 zákoníku práce, který v odst. 1 zaměstnancům zakazuje bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho te- lekomunikační zařízení. Zaměstnavatel pak může dodržování tohoto zákazu přiměře- ným způsobem kontrolovat. V takovém případě je pak sporné, zda prostředky, které zaměstnavatel použil ke kontrole zaměstnance, jsou jako důkazy přípustné. Příkladem porušení právních předpisů zaměstnavatelem je případ, kdy zaměst- navatel v rozporu s § 316 odst. 2 zákoníku práce narušuje soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci, ačkoliv k tomu nemá závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti. V jiných oblastech soukromého práva nežli pracovního se mnohdy jedná o žaloby o náhradu škody způsobenou například při koupi nebo jiném obchodním vztahu. Vývoj v judikatuře Jak již bylo řečeno výše, judikatura v oblasti přípustnosti důkazních prostředků pořízených moderní technologií zaznamenala značný vývoj, když se postupem času názor soudu zcela obrátil z jednoho konce pomyslné přímky mezi nepřípustností a pří- pustností těchto důkazních prostředků na druhý. Nejvyšší soud se otázkou přípust- nosti záznamu rozhovoru jako důkazního prostředku zabýval již ve svém rozhodnutí z roku 1998, 5 kdy dospěl k závěru, že navrhne-li účastník občanského soudního řízení k prokázání svých tvrzení důkaz, který byl pořízen v rozporu s obecně závaznými práv- ními předpisy a jehož pořízením došlo k porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby, tedy také v případě, že byl pořízen bez vědomí hovořících osob, soud takový 4 Ke konkrétnímu užití a podmínek testu proporcionality např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 16/98 (dostupné online: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-16-98; cit. 4. 1. 2020). 5 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/1998 (dostupné online: http:// www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/7978AC0E94914085C1257BD6003A2CA- 5?openDocument&Highlight=0; cit. 4. 1. 2020).

77