DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

zvukového či obrazového záznamu soukromou osobu nebo orgánem veřejné moci je tedy zásadní. Důvodem je uplatňování zásad ústavního pořádku, zejména zásada, po- dle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Judikatura Nejvyššího správního soudu je převážně zaměřená na definování, co je osobní údaj a zda pořizování obrazových nebo zvukových záznamů lze označit za zpra- cování osobních údajů. Dovozuje, že za situace, kdy jde-li o kamerový záznam poříze- ný soukromou osobou, který zasahuje do sféry osobnostních práv zaznamenávané oso- by a jenž nebyl pořízen s jejím souhlasem či v souladu se zákonnými výjimkami, není jeho použitelnost pro potřeby dokazování ve správním řízení zcela vyloučena. Je nutné poměřit legitimitu dosahovaného cíle a přiměřenost užitého postupu na straně druhé. Je-li kamerový systém, z něhož pochází posuzovaný záznam, provozován bez oznámení Úřadu pro ochranu osobních údajů, nejde jen z tohoto důvodu o důkaz nezákonný. Dále stejně jako Ústavní soud upozorňuje na nutnost provedení testu proporcionality. Skutkově zajímavé soudní spory Prostředky moderní techniky umožňuji různé sledování a zaznamenávání zvuku, obrazu či činnosti osob narušující jejich právo na ochranu soukromí, osobnosti a práva na rodinný život. Vývoj technologií a jejich implementace do soukromého, pracovního i obecně veřejného prostředí sebou přináší zajímavé soudní spory, které jsou po skut- kové stránce ojedinělé. Mezi takové lze zařadit i případ, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 6 A 42/2013-48, kdy zaměstnavatel sledoval trasu pochůzek všech svých poštovních doručovatelů za pomoci GPS lokátoru a tyto záznamy shromažďoval. Soud následně dovodil, že se jedná o nepřiměřený zásah do soukromí jeho zaměstnanců, když zaměstnavatel údaje shromažďoval systematicky po dobu jednoho roku a povahu jeho činnosti soud nepovažoval za tak zvláštní, aby mohla odůvodňovat narušení soukromí doručovatelů na pracovišti. Toto rozhodnutí vede k ponaučení i z toho důvodu, že mnoho zaměstnavatelů, kteří poskytují služební vůz svým zaměstnancům k výkonu jejich práce, využívá právě GPS lokátor k identifi- kaci služebních a soukromých cest. Zajímavou právní úvahu uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5264/2014 ve vztahu ke kamerovému systému umístěnému soukro- mou osobu na vlastním pozemku, který z nepatrné části zabírá rovněž pozemek stěžo- vatele. Soud obtěžování kamerovým nahrávání definoval jako imisi, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a sou- stavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Za zajíma- vou právní úvahu se jedná primárně z toho důvodu, že obtěžování pohledem v případě fotografování a pořizování kamerového záznamu není typickým příkladem imise. Třetím případem, který je také nejtypičtějším příkladem porušení povinností dle § 316 zákoníku práce, je spor o neplatné okamžité zrušení pracovního poměru dané

80