Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

dlům, nacházejícím se v tísni, přiznáván na základě pouhé reciprocity . 97 Stát zajišťuje příslušníkům jiného státu toto zvýhodnění − nebo je zde pravděpodobnost, že jím bude recipročně zajištěna v budoucnu −, a to v podobě stejného nebo obdobného zacházení, jelikož analogicky postupuje či bude postupovat i tento jiný stát. Jde tu v podstatě o konkludentní smlouvu (tacitum pactum) , nebo alespoň o ofertu takovéhoto konkludentně dosaženého ujednání (do ut des) . Teprve po druhé světové válce se řečený přístup rozšiřuje, kdy do tohoto režimu záchrany − kdysi přiznáva- ného jen státním příslušníkům − jsou napříště zahrnovány všechny bytosti lidské bez ohledu na státní příslušnost, a záchraně lidského bytí se postupně také dostává vyjádření ve všech vnitros- tátních legislativách. Rozhodné však je to, že tu v žádném případě nejde o úpravu obecně plat- ného mezinárodního práva, avšak − na druhé straně − nic také nebrání tomu, aby se dosavadní reciprocita faktická čili konkludentně pojímaná (tacitum pactum) přetvořila na reciprocitu, jež by byla zakotvena ve výslovné mezinárodní smlouvě právě za tím účelem uzavřené. Je nesporné, že výše uvedený režim − založený pouze na právní úpravě vnitrostátní − nepřichází v úvahu tehdy, kdy si bytost lidská oblékne „uniformu státního orgánu“, ač stále zůstává i bytostí lidskou, a nejde tu jen o záchranu její a majetku (lodi, letadla), neboť tu může jít i o nebezpeč- ný náklad na palubách umístěný, a to nejednou přímo katastrofálních účinků. Z uvedeného důvodu je zřejmé, že zde nejde oddělit otázku záchrany lidského života od problému zbraní na palubě, jež jsou s to mít osudný dopad na toho, od něhož se pomoc záchrany očekává. Kdyby takovéto oddělené posuzování bylo věcně možné a bralo se v potaz jen existenční ohrožení pro- vázející lidskou bytost, byť v postavení státního orgánu, pak by situace byla jednoduchá. Posádka plavidla a letadla státní či vojenské povahy by měla při ohrožení týž status, jako posádka civilní, tj. vystačili bychom bez dalšího s institutem tísně normovaným pouze vnitrostátně. Pro veškerá státní plavidla (letadla) využívaná k nekomerčním potřebám (non-commercial government vessels), především pak k účelům vojenským, je ovšem situace odlišná. Tak pokud jde o vjezd válečných lodí do teritoriálních vod jiného státu, tedy vstup na jeho státní území, nejnověji mezinárodně upra- vuje Úmluva OSN o mořském právu (1982), a to v podmínkách pokojného proplutí (innocent passage, passage inoffensif) podle čl. 21, odst. 1. 98 Tento člá- nek totiž výslovně předpokládá, že pobřežní stát k takovémuto pokojnému prů- jezdu (pojmově též zahrnuje zastavení a zakotvení z důvodu tísně , čl. 18, odst. 2) vydá vnitrostátní předpisy , a to mj. též k ochraně životního prostředí a k zamezení jeho znečišťování, 99 což právě v souvislosti se situací tísně je s to ohrozit např. 97 Srov. Oppenheim L., Lauterpacht H.: International Law, a Treatise , vol. I - Peace, 8th edn., Longmans, London, 1955, p. 607 (§ 271), note 6. 98 Srov. United Nations Convention on the Law of the Sea (Montego Bay, 1982). Obdobné ustanovení, ale jen obecně formulované, má i starší úprava (1958). 99 Čl. 21 − Právní předpisy pobřežního státu týkající se pokojného proplutí − 1. „Pobřežní stát může (...) přijímat právní předpisy, pokud jde: (...) (lit.f) o ochranu životního prostředí pobřežního státu a zabra- ňování, snížení a kontrolu jeho znečišťování; L’Etat côtier peut adopter (…) des lois et règlements (…) qui peuvent porter sur (…) (f): Préservation de l’environnement de l’Etat côtier et prévention, réduction et maîtrise de sa pollution.“

147

Made with FlippingBook Ebook Creator