Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

národní humanitární právo 103 o rozsahu téměř pěti tisíc stránek, která vznikala v letech 1995−2005. 104 Studie obsahuje 161 obyčejových pravidel haagského, ženevského i newyorského systému MHP, která se obvykle aplikují souběžně v konfliktech mezinárodních a vnitrostátních. Výčet pravidel je doprovázen rozsáhlým přehledem relevantní praxe a opinio iuris, jež mají potvrzovat jejich relevanci. Navzdory tomu vyvolala studie nejen pochvalné, ale i mnohé kritic- ké odezvy, a to jak ze strany států, tak ze strany doktríny. Studie Obyčejové mezinárodní humanitární právo přesahuje, jak již bylo řeče- no, do oblasti haagského práva. Tato oblast zůstávala tradičně mimo rámec zájmu MVČK a klíčovou úlohu při kodifikaci a progresivním rozvoji jejích norem sehrávaly samy státy. Tak tomu bylo během dvě světových haagských mírových konferencí uspořádaných v letech 1899 a 1907, kde byla přijata série haagských úmluv, i později při přípravě smluv omezujících dovolené způsoby a prostředky vedení války (např. Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišu- jící účinky, z roku 1980 a jejích pět protokolů z let 1980− 2003, Úmluva o záka- zu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení z roku 1972 a Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení z roku 1993). Výjimku představuje pouze oblast ochrany kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, ve které se již od svého zřízení v roce 1945 angažuje Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). UNESCO zde připadá obdobná úloha jako MVČK ve sféře ženevského práva: má dbát o rozvoj právní úpravy, sledovat její dodržování a upozorňovat na případná porušování. UNESCO se podílelo na vypracování Haagské úmluvy o ochraně kulturních statků za ozbro- jeného konfliktu 105 z roku 1954 a jejích dvou protokolů z let 1954 a 1999, jež byly ve své době spíše výrazem progresivního rozvoje práva, během doby ale mnohá jejich ustanovení (hlavně článek 4 Haagské úmluvy) přešla do obyčeje. V letech 1995− 2005 se UNESCO účastnilo prací na studii Obyčejové mezi- národní humanitární právo, v jejichž rámci pomáhalo identifikovat a formulo- vat obyčejová pravidla haagského práva na ochranu kulturních statků. 103 Henckaerts J. M., Doswald-Beck L. (eds.): Customary International Humanitarian Law , Volume I: Rules, Volum II: Practice, Cambridge University Press, Cambridge, 2005. 104 Více o studii viz Bílková V.: Zamyšlení nad studií Obyčejové mezinárodní humanitární právo, Právník, č. 10, 2006, str. 1205-1229. 105 Convention for the Protection of Cultural Property in the Event of Armed Conflict, Convention pour la protection des biens culturels en cas de conflit armé.

59

Made with FlippingBook Ebook Creator