Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

též v nauce − otevřen problém vztahu mezi dvěma instituty. A to úmluvami, určenými k převzetí do vnitrostátního práva, tedy úmluvami sjednocující pro účastnické státy jejich (danou úmluvou obsahově pokryté) určité budoucí vni- trostátní kategorie, a na druhé straně skutečností, že tytéž úmluvy též kodifiku- jí − především v nich obsaženým pojmovým vymezením (definition) − obecně platnou kogentní ochranu lidských práv. Tak Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia (1948) byla původně uzavřena jako sjednocující (harmonizující) úmluva spadající do rámce meziná- rodního práva trestního (international criminal law) , stanovící tzv. konvencio- nální trestné činy (treaty-based crimes) , a to k převzetí do vnitrostátního práva; např. § 259 trestního zákona ČR. Teprve později řečená úmluva též vyjádřila nastalou proměnu, kdy došlo ke sta- bilizování jejího obyčejoprávního obecně platného ekvivalentu, byť sama úmluva jako taková měla k r. 2006 jen na 133 účastníků (Parties) ; tedy o 77 států méně, vyjdeme-li z čísla 210 jako nejnižšího odhadu počtu vykonavatelů veřejné moci. Počet 200 vyjadřuje zpravidla jen státy tzv. uznané mezinárodním společenstvím, tj. mající s ostatními státy běžné styky, zejména též smluvní, případně i diplo- matické. Tím se úmluva o zákazu genocidia též stala mezníkem mezi dosavadní kategorií „mezinárodního trestního práva“, jež trestnost v těchto smlouvách uvedených činů teprve (potenciálně) zakládá. A - na druhé straně − kodifikační úpravou ve znění řečené úmluvy (definice obsažená v jejích článcích 2 a 3), jež inkorporuje nastalé obyčejové − a tudíž nepsané − mezinárodní právo. Danou úmluvou se pak jen písemně deklaruje, co už trestné je ve vyjádření kogent- ní obecně platné normativity, 107 a to jako zločin podle mezinárodního práva (crime under international law) . 108 V této podobě se pak tato obecně platná úprava dostala i do textu výše řečeného Statutu Mezinárodního trestního soudu (1998). Na obyčejoprávní stabilizaci kogentní ochrany lidských práv následně klad- ně působila Všeobecná deklarace lidských práv (Universal Declaration of Human Rights) , jíž jako nezávazný dokument přijalo Valné shromáždění 10. 12. 1948 107 Ve svém rozsudku z 3. 2. 2006 − Judgment on Preliminary Objections in Armed Activities on the Territory of the Congo , para. 64, in re Congo v. Rwanda − MSD po prve jednoznačně označil zákaz genocidia za kogentní normu obecného mezinárodního práva. K tomu uvádí D. Shelton, Normative Hierarchy in International Law, AJIL , vol. 100 (2006), No. 2, p. 306, note 92: “(…) (the Court for the first time explicitly) pronouced the prohibition of genocide to be ’assuredly’ a peremptory norm of general international law.” 108 Obdobně i v případě Mezinárodní úmluvy o potlačení a trestání zločinu apartheidu, International Convention on the Suppression and Punishment of the Crime of Apartheid (New York, 30. 11. 1973); k r. 2006 má jen 107 účastníků

61