Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Problematiky smluv zjednodušeně sjednaných se týká čl. 13 Vídeňské úmluvy (1969), jsou ovšem k aplikování všechny části řečené úmluvy, pokud na zjed- nodušeně sjednané smlouvy věcně dopadají, zejména též náležitosti platnosti smluv, obsažené v části V této úmluvy, především čl. 46 až 53 o konkrétních důvodech neplatnosti smluv. 2. Kterých smluv a situací se Vídeňská úmluva (1969) netýká? Řečená úmluva se vztahuje pouze na smlouvy mezistátní (čl. 1). Znamená to tedy, že se neuplatňuje na smlouvy sjednané s jinými subjekty mezinárodního práva, anebo mezi těmito jinými subjekty navzájem, současně ale ani nezaklá- dá jejich neplatnost (shall not affect their legal force) . (i) Pokud jde o smlouvy, které sjedná stát s mezinárodní organizací, anebo je vzájemně sjednána mezi těmito mezinárodními organizacemi, je těmto přípa- dům vyhrazena odlišná úpravu. Jde o Vídeňskou úmluvu o smlouvách uzavíraných mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezinárodními organizacemi navzá- jem , Vienna Convention on the Law of Treaties between States and International Organizations or between International Organizations (21. 3. 1986). Státy ji ale dosud nepřijaly, viz ad 9 výše, a to ani jako písemné vyjádření dosavadní praxe při uzavírání takovýchto smluv. Po dvaceti létech nebylo totiž v daném případě dosaženo potřebného počtu ratifikací (tj. pětatřiceti, čl. 85), k 31. 8. 2006 jen 28 států úmluvu ratifikovalo, 12 mezinárodních organizací pak též vyjádřilo zájem o účast na dané úmluvě (acts of formal confirmation) , avšak do vyžadova- ného počtu ratifikací se nezapočítávají. Nutno ale odlišit ty mezinárodní smlouvy, jimiž státy tu kterou meziná- rodní organizaci zřizují a stanoví její Statut (constituent instrument of an IO) , takovéto smlouvy se nadále řídí Vídeňskou úmluvou o smluvním právu , 1969 (její čl. 5). (ii) Mimo dopad Vídeňské úmluvy (1969) zůstávají také eventuální smlou- vy sjednané povstaleckou organizací s ústředním státem (vládou), proti nimž dané povstání směřuje, a to o delimitaci ručení (liability) za škody způsobené třetím státům, případně o tomtéž sjednané ze strany povstalců přímo s určitým třetím státem. Sjednání těchto smluv se řídí obecným mezinárodním právem (smluvním), jehož subjektem povstalci jsou, a to jakožto vykonavatelé veřejné moci; jakkoli jen přechodně, protože povstání není cílem, nýbrž prostředkem dosažení cíle konečného, tj. změny dosavadního mocenského stavu na daném teritoriu. Smlouvy o vojenských otázkách povstalců, včetně smluv o ukonče-

67