Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Od samého počátku bylo zřejmé, že výsledek práce Komise má vyústit pouze ve výkladovou pomůcku pro praxi (Guide to Practice) , aniž − jako pouhý výklad − by to změnilo cokoliv na příslušných ustanoveních Vídeňské úmluvy o smluv- ním právu (1969), tedy na znění jejích článků 19 až 23, věnovaných výhradám. Stejně tak by se nic nezměnilo na obdobných ustanoveních Vídeňské úmluvy o smlouvách mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárod- ními organizacemi (1986). Pro zjednodušení se bude v dalším textu odkazovat jen na ustanovení Vídeňské úmluvy (1969). Tento návod pro praxi bude mít formu návrhu výkladových směrnic (guidelines) s komentářem. Již v roce 1997 Komise přijala předběžné závěry o výhradách k normativním mnohostranným smlouvám, včetně smluv o lidských právech. 52 V letech 1998 až 2006 Komise projednala dalších osm zpráv zvláštního zpravodaje a před- běžně (v prvním čtení) přijala návrh 76 výkladových směrnic s komentáři. Na svém 62. zasedání (2007) Komise přijala předběžně dalších devět výkladových směrnic. 53 Zatímco většina dříve přijatých směrnic se týkala převážně definic a technic- kých či procesních aspektů výhrad a výkladových prohlášení, poslední skupi- na výkladových směrnic se zabývá zásadnějšími tématy, která − byť zůstávají výkladem ustanovení Vídeňské úmluvy − otevírají řadu teoretických otázek. Jde o takové problémy, které řeší směrnice 3.1.5 (neslučitelnost výhrady s předmě- tem a účelem smlouvy), 3.1.6 (určení předmětu a účelu smlouvy), 3.1.7 (neurči- té nebo obecné výhrady), 3.1.8 (výhrady k ustanovení odrážejícímu obyčejovou normu), 3.1.9 (výhrady proti pravidlu jus cogens) , 3.1.10 (výhrady k ustanovením týkajícím se nederogovatelných práv), 3.1.11 (výhrady týkající se vnitrostátního práva), 3.1.12 (výhrady k obecným lidskoprávním smlouvám) a 3.1.13 (výhrady k smluvním ustanovením o řešení sporů nebo kontrole dodržování smlouvy). Kromě toho stojí před Komisí vyřešení nejobtížnějších otázek, které se vzta- hují k účinkům výhrady, která je neplatná z některého z důvodů uvedených v článku 19 Vídeňské úmluvy. Jde především o to, zda stát, který formulo- val výhradu, je stále vázán smlouvou, aniž by mohl požívat výhody plynoucí z výhrady, anebo tento stát nemůže být vázán smlouvou. Liší se (nebo by se měly lišit) odpovědi na tyto otázky podle toho, zda stát uplatnil námitku proti řečené výhradě? A bude se situace lišit podle toho, o jaký typ smlouvy se jedná (s bilaterálními či normativními závazky, smlouva o lidských právech, o ochra- ně životního prostředí, kodifikační smlouva, atd.)?

52 Viz Report of the ILC, GAOR, Fifty-second Session, Supplement No. 10 (A/52/10), § 157. 53 Viz Report of the ILC, GAOR, Sixty-second Session, Supplement No. 10 (A/62/10), s. 66 an.

94

Made with FlippingBook Ebook Creator