ŠAVŠ Studie 2022 (6)

neexistuje trh či správná hodnota statku, a s nástroji hospodářské politiky může nastou pit stát a snažit se dosáhnout optimální stavu. V rámci životního prostředí může mezi ekonomickými subjekty docházet ke spe cifickému vztahu – k tzv. externalitám. To je situace, kdy aktivita jednoho subjektu přináší jinému subjektu buď náklady (negativní externality) nebo výnosy (pozitivní ex ternality), aniž by za ně byl tento subjekt odškodněn nebo za ně musel platit. Podle teorie přitom není společensky optimální zamezit vzniku externalit (jak by se mohlo zdát např. v případě emisí), ale zahrnout soukromé a společenské náklady do rozhodo vání původců (tzv. internalizace externalit). Toho přitom můžeme dosáhnout různými nástroji environmentální ekonomie: • Administrativní (normativní) nástroje – jedná se o přímé regulatorní přinu cení, patří sem např. licence, povolení, normy, výrobní a výrobkové standar dy, emisní a imisní limity, zákazy či příkazy; • Ekonomické nástroje – snaží se nepřímo ovlivnit chování subjektů a zohlednit hodnotu/cenu přírodních statků. Subjektům umožňují volbu mezi nástrojem a snížením negativního vlivu na životní prostředí. Plní různé funkce, jako např. kompenzační (finanční náhrada externích efektů), fiskální (výnosy pro veřejné rozpočty), stimulační (dosažení ekologického cíle), redistribuční (ovliv nění dopadů na různé sektory, sociální skupiny). Podle klasifikace OECD lze rozdělit ekonomické nástroje ochrany životního prostředí na: 0 Poplatky za znečišťování životního prostředí (ovzduší, vypouštění od padních vod, ukládání odpadů na skládky, hluk, místní poplatky); 0 Poplatky za využívání přírodních zdrojů (odběry vody, vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, úhrady z dobývacího prostoru, vydoby tých nerostů); 0 Uživatelské poplatky (poplatky za spotřebu nebezpečných látek, hnojiv, pesticidů apod.); 0 Ekologické daně (k ochraně životního prostředí, komunální daně); 0 Sankční platby (pokuty, přirážky); 0 Daňové úlevy (z DPH, spotřebních daní, daní z příjmů atd.); 0 Finanční podpory (dotace, granty, dary, výhodné půjčky, garance úvěrů); 0 Úlevy (z placení poplatků); 0 Depozitně refundační systémy (zálohování, recyklační poplatky); 0 Obchodovatelná emisní povolení – stát stanoví kontingent emisních práv, který zdarma či při aukci rozdělí a potom platby probíhají pouze v rámci soukromého sektoru od poptávajícího k nabízejícímu; 0 Environmentální pojištění. Jedním z přístupů environmentální ekonomie je i tzv. Coaseův teorém, podle kterého tkví některé problémy životního prostředí ve špatně definovaných vlastnických právech. K optimálnímu řešení pak podle něj povede lepší definice a přidělení vlastnic kých práv. A to bez ohledu na to, kdo je získá, pokud transakční náklady na vyjednávání jsou nízké a počet vyjednávajících subjektů je limitován.

102