Automobilový průmysl a trh vozidel v globální perspektivě

Větší část dat, která propojená auta generují, není sama o sobě osobní a citlivá. Jazykem nového EU Aktu o datech 7 jde o tzv. data neosobní. Týkají se ujetých vzdále ností, opotřebování součástek, stavu kapalin, tlaku v pneumatikách, teploty atd. Je však důležité si uvědomit, že v kontextu dalších, paralelně generovaných dat o lokaci vozu a chování řidiče, skládají ve spojení s VIN nebo RZ vozu zcela konkrétní profil jeho uži vatele (Gazdag, Lestyán et al., 2023). Jsou pak informací o tom, jak řídíme, ale také kam pravidelně jezdíme, zda sami nebo s někým, s kým z auta komunikujeme, co poslou cháme, kde bereme benzín nebo dobíjíme baterii, jaké služby přes komunikační systém objednáváme atd. I proto Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (European Data Protection Board – EDPB) varuje ve svých stanoviscích, že „většinu dat generovaných vozidly lze považovat za data osobní“, a to z toho důvodu, že konkrétní fyzická osoba je jejich chytrým vytěžením identifikovatelná (EDBP, 2020, s. 3). A řidiči, jsou-li s touto informací konfrontováni, se začínají o svá data strachovat v míře, která může významně zdržet plné využití potenciálu slibovaného nejnovějšími automobilovými technologiemi (Proff, H., Bowman, K. et al., 2023). Osobní povaha dat generovaných propojenými vozidly (a tedy i zacházení s nimi v souladu s režimem EU směrnice o soukromí a elektronických komunikacích (tzv. e-privacy ) 2002/58/ES a zejména EU nařízení 2016/679 o ochraně osobních dat – GDPR) a možné hrozby pro soukromí jsou však jen jednou z více stran problému. Bezprostředně navazující hádanku představuje otázka, zda vůbec a čí případně vlast nictví taková data představují, resp. jaká přesně data z té změti sebraných dat a na jaké úrovni jejich zpracování jsou chráněna jako někomu náležející (průmyslové) vlastnictví (Amrit, 2017, Mikeš, 2019). Tento právně-teoreticky i prakticky komplikovaný pro blém nemá zatím jednoznačné řešení a též nové nařízení EU (již zmíněný Akt o datech) sice hovoří o držitelích dat, o právu na dispozici s daty, ale pojmům „vlastník“ či „vlast nictví“ se ve spojení s daty vyhýbá. Ambicí unijního zákonodárce – jak napovídá i celý název nařízení Aktu o datech – bylo zajistit „spravedlivý přístup k datům a jejich využí vání“, tzn. vytvořit režim přístupu a sdílení dat generovaných v podmínkách internetu věcí (IoT), a nikoli stanovit, zda a komu svědčí vlastnické právo k datům určitého obsa hu a stupně zpracování (Geigerat, 2022). Efektivně využitelný přístup k datům hroma děným chytrými výrobky, v případě propojených aut koncentrovaných v rukách jejich primárních výrobců, tj. automobilek, je zkrátka aktuálně naléhavějším problémem než určení jejich vlastnictví. S postupující digitalizací ekonomiky, rozvojem internetu věcí a umělé inteligence se sbíraná data stávají nezbytným novým palivem, bez něhož se obtížně podniká a kon kuruje. Výlučné držení a užití těchto dat může vést k tržní super-dominanci těch, koho již v EU-terminologii standardně označujeme za strážce brány ( gatekeeper ) (Šmejkal, 2021), která by – alespoň dle varování evropské levice – mohla přerůst až v tzv. techno- -feudalismus, tedy dominanci nejen nad trhy (Varoufakis, 2021). A ačkoli se dnes uvádí, 7 Návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady o harmonizovaných pravidlech pro spravedlivý přístup k datům a jejich využívání (Akt o datech) COM(2022) 68 final, jehož finální schválení je očekáváno do konce roku 2023 a účinnost od poloviny roku 2025. Nejedná se však o sektorově specifické nařízení pro odvětví motorových vozidel, ale o obecný, horizontálně aplikovatelný předpis řešící otázku sdílení dat generovaných chytrými výrobky a zařízeními. Více o něm viz v dalším textu tohoto příspěvku.

92