SLP 01 (2013)

jazykem pak kontrastuje právní a faktická slabost těchto mechanismů, jejichž závěry mají právní sílu doporučení a bývají státy jen zčásti respektované a plněné. Vedle soudních a kvazisoudních orgánů složených z nezávislých expertů však na mezi- národní úrovni působí také mezivládní orgány, jako byla Komise OSN pro lidská práva a nyní (od r. 2006) Rada pro lidská práva. Jedná se o politické orgány OSN (popř. jiných mezinárodních organizací), do kterých jsou volené státy, jež pak posuzují, jak další člen- ské státy dodržují lidská práva. Taková debata má silně politickou povahu. Zdá se, že diskuse o právu a politice lidských práv, včetně problémů s tím spoje- ných, bude vhodné strukturovat. Určité problémy jsou spojené se vznikem a vývojem lidských práv, jiné s jejich obsahovou neurčitostí (a nutností dotváření v procesu inter- pretace a aplikace), jiné pak s univerzalitou lidských práv a jejími limity (kulturní pod- míněností) a rozpory mezi rétorikou a reálnou politikou států v oblasti lidských práv. ͭ. Původ a pojem lidských práv Problém začíná u samotné terminologie. Jako nejobecnější pojem zde používáme „lidská práva“. Tento výraz je pochopitelně požíván i v širším než právním smyslu. Vyjdeme-li z filozofických základů a přirozenoprávní teorie lidských práv, pak je evi- dentní, že tento pojem nemůže být plně nahrazen jinými pojmy, jako jsou „základní práva“, „občanská práva“, apod. Filozofické základy lidských práv (v moderním, evropském pojetí) pocházejí z ob- dobí osvícenství a jsou spojené s racionalistickou doktrínou přirozeného práva, včet- ně teorie společenské smlouvy (John Locke, Thomas Paine, Jean-Jacques Rousseau). Tyto teorie, které zdůvodnily přirozená práva lidské bytosti, jako právo na život, svo- bodu, majetek, bezpečnost, štěstí, atd., byly ideovými základy Francouzské revolu- ce a Americké revoluce. Promítly se také do tehdejších lidskoprávních dokumentů. Dalším ideovým zdrojem byla teorie liberalismu, která zdůrazňovala individualistické občanské svobody (Immanuel Kant, John Stuart Mill). 2 Avšak i v právním smyslu (pozitivně právní koncepce) představují nejobecnější po- jem lidská práva jako souhrn všech subjektivních práv jednotlivců stanovených v ná- rodních ústavách a mezinárodněprávních dokumentech o lidských právech. 3 Je skutečností, že mnohé vnitrostátní listiny práv používají spíše výrazu „základní práva“ (fundamental rights, droits fondamentaux, Grundrechte) , popř. veřejné svobody (libertés publiques). Jde o terminologii, která byla dříve spojována jen s vnitrostátní úpravou lidských práv. Nicméně Evropská unie přijala v roce 2000 Chartu základních práv EU, která se v modifikované podobě stala právně závazným dokumentem na zá- kladě odkazu v čl. 6 Lisabonské smlouvy (2007).

2 Viz NOWAK, M.: Introduction to the International Human Rights Regime . Leiden – Boston: Martinus Nijhoff Publ., 2003, s. 9-10. 3 Viz NOWAK, M.: op. cit., s. 4.

8