SLP 01 (2013)

Další klasické rozlišení mezi lidskými právy a občanskými právy pochází z francouzské Deklarace práv člověka a občana ( Déclaration des Droits de l’Homme et du Citoyen , 1789). V nejobvyklejším významu jde o rozlišení práv určených každé lidské bytosti od práv vyhrazených pouze pro občany (na rozdíl od cizinců). Tradičně byla práva občanů spojována s politickými právy. Jde tedy přinejmenším o užší pojetí, resp. podmnožinu lidských práv. Navíc je toto dělení někdy předmětem kritiky. Již v 19. století je z filozofických i praktických pozic kritizoval K. Marx (K židov- ské otázce, 1843), když konstatoval, že tzv. lidská práva ( droits de l’homme ) na rozdíl od práv občana nejsou ničím jiným než právy členů měšťácké společnosti, tj. egoistic- kých lidí, oddělených od jiných lidí a od společnosti. I když odhlédneme od radikál- ní filozofické kritiky (z anti-liberálních, kolektivistických pozic), zůstává skutečností, že navzdory postulátům svobody a rovnosti v praxi tehdy byla lidská práva omezena na bílé, muže a příslušníky bohatších vrstev. 4 Teprve v průběhu 20. století byla lidská i občanská práva s postupným odstraňováním majetkového censu, diskriminace žen, kolonialismu a rasismu přiznána skutečně všem lidským bytostem. V současné době je s rozšiřováním většiny lidských práv i na neobčany (cizince, apatridy a uprchlíky) méně významné odlišování občanských práv. Navíc vzniká ales- poň na úrovni mezinárodních dokumentů nový terminologický problém, spočívající v rozlišení tradičních občanských práv od práv občanů ve smyslu Charty základních práv EU. ͸. Univerzalita lidských práv Navzdory pokroku dosaženému na mezinárodní úrovni od r. 1945, kdy byla ochra- na lidských práv zařazena jako jeden z cílů Spojených národů do Charty OSN, přes Všeobecnou deklaraci lidských práv (1948), řadu mnohostranných lidskoprávních úmluv přijatých na úrovni univerzální a regionální (zejm. na evropském a americkém kontinentu) až po Vídeňskou deklaraci (1993), zůstává otázka univerzality dodnes spornou otázkou. 5 Ačkoliv někdy bývá Světová konference o lidských právech (Vídeň, 1993) bývá po- pisována jako ostrý střed západních států a „nezápadního světa“ (zejm. Číny a islám- ských zemí), ve kterém se Západ dostal do defenzívy a utrpěl porážku, 6 přesto tam přijatá Vídeňská deklarace a Akční program vychází z principiálního uznání a potvrze- ní, že „všechna lidská práva se odvozují z důstojnosti a hodnoty vlastní lidské bytosti (inherent in the human person) a že lidská bytost je centrálním subjektem lidských práv

4 Srov. NOWAK, M.: op. cit., s. 12-13. 5 Srov. KÄLIN, W., KÜNZLI, J.: The Law of International Human Rights Protection , Oxford: Oxford University Press, 2009, s. 19-20. 6 Viz HUNTINGTON, S.P.: Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu , Praha: Rybka Publishers, 2001, s. 229-231.

9