SLP 01 (2013)

na fyzickou a duševní integritu odpovídá povinnost státu nemučit, ani se nedopouštět nelidského nebo ponižujícího zacházení, atd. Povinnost uskutečňovat či naplňovat lidská práva se týká povinnosti státu přijmout legislativní, správní, soudní a praktická opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby zajistil realizaci určitých práv v co možná největším rozsahu. S tím souvisí i prevence, takže stát musí např. zajistit vybavení a výcvik policejních sil, zorganizovat fungující správní a soudní systém. Právo na spravedlivý proces, právo na svobodné a demokra- tické volby, právo na sociální zabezpečení, aj., vyžadují aktivní opatření ze strany státu, bez nichž by žádné z těchto práv nemohlo naplněno. 21 Tato povinnost se vztahuje jak k tradičním občanským a politickým právům, tak k právům hospodářským a sociálním. I když se u těchto práv připouští jejich postupná realizace, přesto tato práva lze také považovat za judikovatelná ( justiciable ) na národní a mezinárodní úrovni. 22 V žádném případě nesmějí státy ale přijímat opatření, kte- rá by zbavovala hospodářská a sociální práva jejich základního obsahu (minimálního jádra). 23 Stejnou myšlenku vyjadřuje koncepce čtyř základních pracovních práv ( core labor rights ), obsažených v Deklaraci Mezinárodní organizace práce (1998), 24 která zvýrazňuje tvrdé jádro sociálních práv, vyplývajících z řady úmluv MOP i dalších me- zinárodních smluv o lidských právech. Konečně povinnost chránit lidská práva také vyžaduje od státu pozitivní opatření, ale v určitých případech jde ještě dále v tom smyslu, že se z ní též dovozuje povinnost chránit před porušováním lidských práv soukromými osobami. 25 Ͱ. Problém inherentní neurčitosti lidských práv Z hlediska vlastní teorie lidských práv není ovšem hlavním problémem jejich zdů- vodnění (legitimizace), to je spíše otázka filozofie práva nebo politologie, ale spíše jejich obsah. Právní teorie může sice akceptovat, ale současně vyloučit ze svého pole působ- nosti politický základ (a širší kulturní a společenské souvislosti) lidských práv, nemůže ovšem vyloučit problém neurčitosti obsahu a střetu jednotlivých lidských práv. 26 Lidská práva, jak jsou zakotvena v mezinárodních instrumentech (ale podobné to je jistě i v národních ústavních listinách), představují většinou poměrně stručné vyjádření obecného principu, jejichž jádrem je nárok jednotlivce vůči státu na určité zacházení (respektování, ochranu či pozitivní opatření). Jaký je však konkrétní obsah daného 21 Srov. NOWAK, M.: op. cit., s. 49-50. 22 Srov. KRATOCHVÍL, J.: Sociální práva v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech , Praha: PF UK, 2010, s. 29-34. 23 Srov. NOWAK, M.: op. cit., s. 50. 24 ILO Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work and its Follow-up, adopted by the International Labour Conference at its Eighty-sixth Session, Geneva, 18 June 1998; text viz http://www. ilo.org/declaration/thedeclaration/textdeclaration/lang--en/index.htm . 25 Srov. NOWAK, M.: op. cit., s. 50-51. 26 K tomu blíže srov. KOSKENNIEMI, M.: The Effect of Rights on Political Culture. In: The Politics of International Law , Oxford / Portland: Hart Publishing, 2011, s. 133 an.

14