SLP 01 (2013)

ochrany pověsti a práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci“) 37 a (c) být nezbytné v demokratické společnosti. Pochopitelně se i zde pracuje s neurčitými pojmy, jako je veřejný pořádek, rozum- nost, proporcionalita, apod. Tyto pojmy nemají univerzální a jednou provždy daný význam. Soud je musí vykládat, což také činí v určitém čase a ve společenském a po- litickém kontextu. ͱ. Politika či politiky lidských práv Tím se dostáváme k vazbě politiky a lidských práv, resp. politice lidských práv, což není neslušné slovo, ale korektní popis reality. Vzhledem k pozitivnímu zakotvení lid- ských práv nejde o ahistorický, „věčný“ a neměnný obsah lidských práv. Bude ovšem vhodné rozlišovat různé významy politiky lidských práv: legislativní politika, soudní politika a diplomacie či zahraniční politika. Vcelku bezproblémová je akceptace legislativní politiky v oblasti lidských práv, protože i při uznání přirozenoprávního základu lidských práv zůstává jejich pozitivní zakotvení na národní i mezinárodní úrovni vždy politickým rozhodnutím státních orgánů (moci výkonné a zákonodárné). Týká se to přijímání ústavních listin, jakož i negociace, podpisu a ratifikace mezinárodních smluv o lidských právech, včetně pod- řízení se pravomoci mezinárodních kontrolních orgánů. Bez takovéhoto „politického“ rozhodování by také nebylo možné rozšiřování katalogu lidských práv např. o sociální práva či jiná nová práva. Ani soudní interpretace a aplikace lidských práv není nějaký mechanický postup, ale vyjadřuje určité judikaturní postupy a interpretační metody. Přestože by nemělo jít o svévolné a nepředvídatelné rozhodování, odráží se v něm nejen kodifikovaný obsah práv, ale i společensko-politický kontext. Výklad práv v judikatuře Evropského soudu a dalších lidskoprávních orgánů není statický, ale dynamický, přihlížející k vývoji poli- tických procesů a morálních hodnot ve společnosti. Nejproblematičtější je politika lidských práv jako součást diplomacie, resp. zahra- niční politiky státu. S tím, jak se lidská práva internacionalizovala, tj. přestala být součástí vnitřních věcí států, stala předmětem legitimního zájmu OSN, dalších me- zinárodních organizací i jednotlivých států. Jejich dodržování bývá posuzováno nejen soudními, ale i politickými orgány mezinárodních organizací. Více než na právním posouzení plnění závazků pak záleží na tom, jak schopnou diplomacii a jak vlivné a početné spojence má posuzovaný stát. Ovšem i mimo rámec multilaterální diplomacie a orgánů OSN hrají lidská práva důležitou roli jako součást rétoriky a zahraniční politiky států. Vedle práva lidských práv tu máme též politiku lid- ských práv, která je součástí zahraniční politiky. Ta zahrnuje nejen kritiku porušování lidských práv a podporu aktivistů a nevládních organizací bojujících za lidská práva, ale případně i podmiňování politické a hospodářské spolupráce či dokonce sankce

37 Viz čl. 10 odst. 2 Evropské úmluvy.

17