SLP 01 (2013)

Za výdobytek německého konstitucionalismu po druhé světové válce lze považovat tezi, že základní práva nejsou jen vymahatelná subjektivní práva, ale mají i svou di- menzi práva objektivního, které je bezprostředně aplikovatelné stejně jako jiné právní normy. Poválečná německá ústavní teorie začala rozvíjet doktrínu týkající se základ- ních práv jakožto právních ustanovení objektivního práva. 67 Z této koncepce vyplynula řada důsledků, z nichž nejvýznamnější je princip pro- zařování základních práv celým právním řádem. Tento princip se prosadil v doktríně i judikatuře německých soudů, předcházel mu však spor významných německých práv- ních kapacit Hanse Carla Nipperdeye (1895 – 1968) a Güntera Düriga (1920 – 1996) z počátku 50. let minulého století. Spor se týkal toho, jak významně mohou lidská práva, která byla po druhé světové válce považována za základ moderního německého konstitucionalismu, zasahovat do sfér soukromého práva, tj. právního odvětví, kam tradičně lidská práva nezasahovala. Spolkový ústavní soud SRN byl již v 50. letech minulého století postaven před otáz- ku, jaké pojetí působení základních práv zvolí. Pod tlakem právní doktríny se postavil k Dürigovu modelu nepřímého účinku a poprvé jej explicitně formuloval v případu Lüth . 68 Skutkové okolnosti případu byly následující: Veit Harlan , někdejší prominentní naci- stický filmový režisér, natočil v roce 1950 film, který chtěl uvádět na filmovém festivalu v Hamburku. Erich Lüth , úředník města Hamburku a aktivista v boji proti nacistic- kým zločincům, vyzval obyvatele k bojkotu filmu režiséra Harlana . Ten však podal na pana Lütha žalobu na náhradu škody podle německého občanského zákoníku. 69 Zatímco u obecných soudů E. Lüth svůj spor prohrál, Spolkový ústavní soud jeho ústavní stížnosti vyhověl. Klíčový argument lze přitom spatřovat v konceptu objektiv- ního řádu hodnot, který podle Spolkového ústavního soudu spočívá v tom, že hodno- tový systém, který staví do popředí důstojnost a svobodný rozvoj lidské společnosti, musí být nahlížen jako zásadní ústavní rozhodnutí ovlivňující všechny sféry práva (jak soukromého, tak i veřejného). 70 S tím souvisí i třetí problematická otázka související s ochranou základních práv, kterou je konstrukce právního vztahu upraveného základními právy. Ústředním téma- tem v právních vztazích upravených základními právy je však problematika povinného subjektu, respektive obsah jeho povinností. V první řadě zůstává otázkou, zda ze zá- kladních práv vyplývají povinnosti pouze veřejnoprávním korporacím, anebo rovněž subjektům soukromého práva. Odpověď lze částečně nalézt ve výše zmíněném případu Lüth . Svoboda projevu Ericha Lütha vedla k povinnosti nezasahovat do ní ze strany 67 Ibid., s. 477. 68 Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN ze dne 15. ledna 1958, BVerfGE 7, s. 198. 69 Ustanovení hovoří o odpovědnosti za škodu způsobenou úmyslným porušením dobrých mravů. Skutkový stav případu byl zestručněn a převzat z KOMMERS, D. P.: The Constitutional Jurisprudence of the Federal Republic of Germany . 2. vydání, Durham, Londýn: Duke University Press, 1997, s. 361-362. 70 Ibid., s. 363.

25