SLP 01 (2013)

Veita Harlana (v daném případě se tato povinnost projevila absencí práva úspěšně se bránit tomuto projevu soudní žalobou). Další otázkou zůstává, zda stát, který je tradičně považován za povinný subjekt v práv- ním vztahu upraveném základními právy, má odpovídat rovněž za porušení lidského prá- va způsobené jednotlivci jiným soukromoprávním subjektem. Obecně se dnes uznává, že určitá míra pozitivního závazku státu (zahrnující závazek aktivně bránit porušování lidských práv ze strany kohokoliv) je součástí povinnosti státu u většiny práv zaruče- ných vnitrostátními i mezinárodními dokumenty z oblasti ochrany lidských práv, 71 otázkou však zůstává, zda může stát odpovídat za jakékoliv porušení takového práva. 72 Odpovědět můžeme podle mého názoru pouze tak, že stát nemůže přebírat automa- ticky odpovědnost za jednání soukromých osob. Kdybychom jej totiž činili odpověd- ným, logicky by pak do soukromí jednotlivců více zasahoval různými formami kontroly, aby porušování práv jednotlivců ze strany jiných jednotlivců předcházel, či je odhaloval. Jako příklad můžeme zvolit relativně málo časté, avšak o to více medializované situa- ce, kdy jeden člen rodiny dlouhodobě týrá jiného člena a v krajním případě jej nepou- ští vůbec z domova, fyzicky ho trestá, případně i sexuálně zneužívá. Je nepochybné, že lidská důstojnost takto týrané osoby je porušena, lze tedy hovořit o újmě na základním právu takovéto oběti. Můžeme se ptát, co by bylo důsledkem, kdybychom připustili odpovědnosti státu za tento zásah do tělesné integrity a lidské důstojnosti osoby, a to z důvodu, že stát porušil pozitivní závazek aktivně bránit porušování lidských práv. Podle mého názoru z autonomie jednotlivce plyne i nezbytné omezení kontrolní a do- zorové činnosti ze strany veřejné moci. Pokud tato teze platí, je logické, že stát nemů- žeme činit odpovědným za jakékoliv omezení základních práv. Ͱ. Rozdílné teorie základních práv v díle E.-W. Böckenfördeho Pojem teorie základních práv zahrnuje dle M. Mahlmanna kompletní analytickou a normativní koncepci základních práv. 73 Podle E.-W. Böckenfördeho se jedná o syste- matickou nauku o všeobecném charakteru, normativním zaměření a rozsahu aplikace základních práv. 74 V důsledku posílení významu základních práv v poválečném Německu a potřebě řešit praktické otázky spojené s jejich aplikací formuluje v 70. letech minulého století významný ústavní teoretik Ernst-Wolfgang Böckenförde pět teorií základních práv. 75 71 Viz též ZUCCA, L.: Constitutional Dilemmas. Conflicts of Fundamental Legal Rights in Europe and the USA . Oxford: Oxford University Press, 2007, s. 44. 72 Více viz článek autora této statě: Účinky lidských práv v soukromém právu. Právník , č. 1, 2011, s. 39. 73 MAHLMANN, M.: op. cit., s. 476. 74 BÖCKENFÖRDE, E.-W.: Staat, Verfassung, Demokratie. Studien zur Verfassungstheorie and zum Verfassungsrecht. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1995, str. 116. 75 WAGNEROVÁ, E. a kol.: op. cit., s. 10. V originálu viz – BÖCKENFÖRDE, E.-W.: op. cit, s. 115-145 (kapitola 5 – Grundrechtstheorie und Grundrechtsinterpretation, poprvé publikována v časopisu Neue Juristische Wochenschrift , 1974, č. 27, s. 1529 a násl).

26