SLP 01 (2013)

V české odborné literatuře jsou tyto teorie shrnuty ve stati E. Wagnerové s názvem Pluralita hodnot a pluralita interpretací . 76 Z tohoto důvodu se jejich popisem nebudu na tomto místě podrobně zabývat. Postačí, zmíním-li, že se jedná se o 1) liberální teo- rii, 2) hodnotovou teorii, 3) institucionální teorii, 4) demokraticko-funkcionální teorii a konečně 5) teorii základních práv v sociálním státě. Vzhledem k rozdílným východiskům těchto teorií je zřejmé, že každá z nich vede k více či méně odlišným pohledům interpreta na význam a funkci základních práv. To se poté projevuje v odlišném řešení reálných případů, na něž základní práva nějakým způsobem dopadají. Pokusím se tuto tezi doložit na následujícím hypotetickém příkla- du omezení svobody projevu novináře: 77 Svoboda projevu novináře je chráněna v rámci obecného ustanovení o svobodě pro- jevu v čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Z pohledu liberální teorie lidských práv je tuto svobodu nutno vykládat jako sféru jednotlivce zbavenou donucení, kam nesmí stát zasahovat (eventuální zásah by mohl být ospravedlněn pouze tehdy, pokud by byl činěn v nezbytné míře a zároveň pokud by jím docházelo k ochraně svobod jiných jednotlivců). Pojem svobody je u liberální teorie vnímán jako tzv. negativní svoboda ve smyslu slavné eseje Isaiaha Berlina – tj. svoboda od . 78 Z takovéhoto pojetí rovněž plyne, že stát nemá povinnosti umožnit jednotlivcům tuto svobodu aktivně naplňovat, či poskyto- vat ochranu proti zásahům ze strany třetích osob. 79 Jinou odpověď na funkci státu bychom však získali, pokud bychom přijali výklad institucionální teorie základních práv. Její podstatou je teze, že účelem základních práv není primárně chránit svobodu jednotlivce, nýbrž právní instituce. V daném případě by chráněným objektem byla instituce svobodného tisku, o níž se často tvrdí, že plní v moderní společnosti funkci „hlídacích psů demokracie.“ 80 Za účelem ochrany institutu svobodného tisku je pak možné dovodit přísnější ochranu tohoto práva ve vztahu k médiím, než například v situaci, kdy je nositelem tohoto práva běžná osoba. Tím, že základní práva v takovémto pojetí chrání primárně právní instituce, může docházet k rozrůzňování míry ochrany jednotlivých subjektů. 81 76 WAGNEROVÁ , E.: Pluralita hodnot a pluralita interpretací. In: PŘIBÁŇ, J., HOLLÄNDER, P. a kol.: Právo a dobro v ústavní demokracii . Praha: Sociologické nakladatelství, 2011, s. 214-223. 77 Jedná se o upravený a rozšířený příklad uvedený E.-W. Böckenfördem: BÖCKENFÖRDE, E.-W.: op. cit., s. 117. 78 BERLIN, I.: Čtyři eseje o svobodě . Praha: Prostor, 1999 (překl. POKORNÝ, M. orig. Four Essays on Liberty . Oxford, New York: Oxford University Press, 1988), s. 219 a násl. 79 BÖCKENFÖRDE, E.-W.: op. cit., s. 123. 80 Podrobněji viz též můj článek: Kolize základních práv a ústavní soudnictví. Teoretické modely a případová studie novely trestního řádu č. 52/2009 Sb. In: KYSELA, J., WINTR, J. (eds.): Pocta doktoru Marku Antošovi k 30. narozeninám . Praha: nákladem vlastním, 2009, s. 65-72. 81 BOGUSZAK, J.: op. cit., s. 257.

27