SLP 01 (2013)

jsou explicitně upravena v článcích 20 až 25 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen SFEU). Konkrétně se (za dalších podmínek) jedná o: a) právo svobodně se po- hybovat a pobývat na území členských států; b) právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě; c) právo na diplo- matickou a konzulární ochranu; d) petiční právo k Evropskému parlamentu, právo ob- racet se na evropského veřejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazyků Smluv a obdržet odpověď ve stejném jazyce. Další práva jsou stanovena ve Smlouvách a skrze čl. 6 SEU i v Listině základních práv EU, která má stejnou právní sílu jako smlouvy. Článek 20 SFEU však rovněž výslovně sta- novuje, že „tato práva se vykonávají za podmínek a v mezích stanovených Smlouvami a opatřeními přijatými na jejich základě.“ Podstatou Heidelberského návrhu je pak tvrzení, že Soudní dvůr Evropské unie by měl poskytovat ochranu proti systémovým porušením esenciálního jádra práv občanů Evropské unie, například v případě excesivního omezení jejich svobody projevu v si- tuacích, jež nejsou jinak efektivně pokryty stávajícími mechanismy na úrovni Evropské unie, přestože jedním z jejich cílů je právě široce pojímaná ochrana lidských práv (člá- nek 2 SEU 107 ). Dochází tak k nedozírnému rozšíření rozsáhlého, ale i přes kreativi- tu Soudního dvora ve své podstatě limitovaného 108 katalogu obsaženého v článcích Smluv. Následně by nic nebránilo aplikaci dalších tvrzených nároků občanů Evropské unie v ryze vnitrostátních situacích contra expressis verbis čl. 51 Listiny základních práv EU nebo překonání výhrad upravených v souvisejících protokolech; 109 pomineme-li navíc samostatný problém použití Listiny základních práv EU na osoby, jež nejsou občany Evropské unie. 110 Příklon k takovémuto systémovému přepsání primárního evropského práva by dle našeho názoru rozhodně nebylo možné označit za výjimečné vyplňování pravých mezer v evropském právu v rámci mantinelů vytyčených v roz-

107 Čl. 2 zní: „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spra- vedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“ 108 Viz čl. 5 odst. 1 SEU výslovně potvrzující zásadu svěřených pravomocí a meze doktríny implied powers např. u CRAIG, P., DE BÚRCA, G.: EU Law. Text, Cases, and Materials. 5. vydání. Oxford University Press, Oxford 2011, s. 75 a n. 109 Např. Protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném krá- lovství, Protokol č. 35 o čl. 40.3.3. Ústavy Irska, Protokol č. 32 o nabývání nemovitostí v Dánsku, nebo v současné době ratifikovaný Protokol o obavách irského lidu. 110 Srov. judikaturu o rozsahu působnosti Listiny a výkladu jejího čl. 51 na stránkách www.curia.eu.

33