SLP 01 (2013)

jako nedotknutelnost základních práv občana 115 Evropské unie i v ryze vnitrostátních otázkách. Spor o to, zda jsou rozhodnutí Soudního dvora EU jakožto precedenty pramenem práva, není předmětem této statě. Nicméně, i když jim přiznáváme mj. skrze rozhod- nutí CILFIT precedenční charakter, tak dalekosáhlá implikace z jediné věty specifické- ho rozhodnutí pomíjí problém, na který ve Spojených státech již v padesátých letech minulého století Lon L. Fuller : Je-li dána striktní závaznost precedentů, 116 musejí být tyto v případě polycentrických sporů velmi obezřetně formulovány, jelikož možnost jejich akomodace komplexním aspektům problému je snížena. 117 Polycentrickými ro- zumíme spory, jejichž rozhodnutí vede ke změně komplexních okolností a má tak do- pad i na osoby a právní skutečnosti, jež nejsou přímými účastníky a předmětem řízení. Obvykle sem řadíme rozhodování ve věcech sociálního zabezpečení, ale tuto charak- teristiku bezpochyby splňuje i výše uvedené rozhodování v otázkách občanských práv. Právo umožnit vstup cizincům na území bývalo tradičně považováno za svobodné roz- hodnutí státu. 118 Vzhledem k rozvinutým systémům sociálního zabezpečení ve státech EU má tak soudní rozhodování týkající se povolení vstupu a pobytu významné důsled- ky pro veřejné rozpočty. Sám Soudní dvůr v dalších věcech 119 tak široké čtení článku 20 SFEU neopako- val, což svědčí spíše proti argumentaci autorů Heidelberského návrhu. Jelikož je tedy Soudní dvůr EU ve svých rozhodnutích nepřipouštějících disenty mnohdy poněkud pythický a stanoviska generálních advokátů místy avantgardní, ne-li přímo vizionář- ská, je vhodnější číst je spíše obezřetně a nestavět na jednom ve své skutkové podstatě výjimečném problému, který se setkal s odporem nejen členských států, ale i Komise, závěry s dalekosáhlými systémovými důsledky pro vztah evropského a národního práva. ͮ. Výhrady vůči možným systémovým důsledkům v rámci Evropské unie Již zmíněného problému překročení omezené působnosti základních práv vyplývají- cích z evropského práva si jsou vědomi i sami autoři Heidelberského návrhu. 120 Přesto 115 Kterou navrhoval již generální advokát Jacobs jako oprávnění říct „Civis europeus sum“ a dovolávat se tohoto statusu proti jakémukoliv porušení základních práv. Odst. 46 stanoviska k věci C-168/91, Konstantinidis , ze dne 9. prosince 1992. 116 Což je dle J. Komárka i případ Soudního dvora, viz: KOMÁREK, J.: Judicial Lawmaking and Precedent in Supreme Courts , LSE Legal Studies Working Paper No. 4/2011, dostupné na: http://ssrn.com/ abstract=1793219. 117 V podrobnostech viz FULLER, L. L.: The Forms and Limits of Adjudication . Harvard Law Review 1978- 1979, s. 398. 118 Přirozenoprávní úvahy o základním právu na mezinárodní styk, z něhož by plynulo i právo na vstup a pobyt cizince v jakémkoliv státě, byly v literatuře spíše výjimečné a v praxi se nikdy neprosadily. V po- drobnostech viz POŘÍZEK, P.: Základní teoretické přístupy k otázce přijímání cizinců na území státu . Správní právo 8/2012, s. 449 a n. 119 Srov. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C‐434/09, McCarthy , ze dne 5. května 2011, a C‐256/11, Dereci , ze dne 15. listopadu 2011. 120 VON BOGDANDY et al.: op. cit., s. 507.

35