SLP 01 (2013)

debaty, než do sféry práva, kde soudy autoritativně rozhodují o ochraně konkrétních práv individuálního občana, byť tendencím k judicializaci politiky patrně nelze zabránit. 129 Politické řešení , přestože se ve srovnání se soudní sankcí může jevit jako zdlouhavěj- ší a méně účinné, má své přednosti. Jak ukazuje následný vývoj v Maďarsku, tamní ústavní soud je schopen svými vlastními silami korigovat největší nedostatky nejenom mediálního zákona. 130 Komplexní problematiku řeší se znalostí její polycentričnosti a vzhledem k zahraniční politické podpoře s rostoucím vlivem ústavního soudu roste také efektivita ochrany základních práv. Zaštitují-li se autoři Heidelberského návrhu „pouhou“ subsidiaritou navrhovaného právního řešení v rámci stávajících pravomocí a působnosti orgánů Evropské unie, musí být tato s ohledem na citlivost problematiky skutečná, a nikoli pouze proklamovaná. 131 V neposlední řadě se autoři heidelberského návrhu pouze velmi okrajově vypořá- dali s ochranou národní ústavní identity 132 zakotvenou v článku 4 odst. 2 SEU. Zajisté ne všechna lidská práva lze současně chápat jako základ ústavního systému členského státu, nicméně křehkost v návrhu vystavěné argumentace spočívá i v odvozenosti ob- čanství Evropské unie a dalších práv z něj vyplývajících od občanství členských států. Ve chvíli, kdy se tento vztah převrátí a získání občanství jakéhokoliv členského státu se stává pouhým prostředkem pro možnost využití nároků vyplývajících z široce inter- pretovaného evropského práva, ztrácí institut státního občanství jako úzký a do znač- né míry jedinečný svazek občana a státu svůj základní smysl. Tím jsou podkopávány základy nejenom sociálního státu (dlouhodobá neudržitelnost státních přerozdělova- cích mechanismů je nahrazována soukromými, na které se nevztahují obecné závěry Soudního dvora, ale současně na ně ti nejpotřebnější nedosáhnou), ale i právního státu založeného na demokratické legitimitě. 133 Přirozenou obrannou reakcí členských států může být následné omezení stávajících práv jednotlivců a míry jejich ochrany až na tzv. nedotknutelné jádro, což může vést k výše zmíněné privatizaci vyššího standardu. Příkladem budiž i zpřísnění podmínek pro nabývání státního občanství (a tím i odvozených práv pro rodinné příslušníky 129 Pro analýzu tohoto vývoje srov. např. HIRSCHL, R.: The New Constitutionalism and the Judicialization of Pure Politics Worldwide. Fordham Law Review 2006, s. 721-754. 130 Viz např. rozhodnutí o protiústavnosti snížení horní věkové hranice pro výkon funkce soudce: http:// mkab.hu/sajto/news/the-compulsory-termination-of-the-service-of-judges-at-the-age-of-62-held-un- constitutional. 131 Po vstupu v platnost Lisabonské smlouvy lze tento problém dokumentovat i na množství odů- vodněných stanovisek vydaných národní parlamenty v rámci kontroly dodržování principu subsi- diarity. Podrobnosti viz na http://www.ipex.eu/IPEXL-WEB/widgets/download.do?widgetId=LU_ WID&fileId=082dbcc53b70d1c2013c396149945b59 132 Prof. von Bogdandy je uveden jako spoluautor rozsáhlého článku věnovaného této problematice, jenž vyšel v předchozím ročníku téhož časopisu – VON BOGDANDY, A., SCHILL, S.: Overcoming absolute primacy: Respect for national identity under the Lisbon Treaty. Common Market Law Review 5/2011, s. 1417-1453. 133 Pro oba aspekty v podrobnostech viz SCHARPF, F. W.: op. cit., s. 89 a n., dostupné též z: http://www. mpifg.de/pu/workpap/wp09-1.pdf.

37