SLP 01 (2013)

obrátit se na Soudní dvůr, a současně v možnosti obejít národní ústavní soud, který mnohdy deklaroval připravenost bránit národní listinu základních práv proti evrop- ským excesům. S ohledem na požadavky převrácené doktríny solange je však nutné systematické porušování na území členského státu – tj. i jeho ústavním soudem. Zbývá proto pouze první složka efektivnosti, a to je rychlost. V případě tak citlivých témat, jako je systém a národní úroveň ochrany lidských práv, je však pochybné, zda právě rychlost projednání individuálního případu představuje kvalitou, jež dodá legitimitu následnému legálně spornému 139 rozhodnutí Soudního dvora. Jak je zřejmé z reakcí členských států, v případech citlivých témat rychlá individuální ochrana s sebou dlou- hodobě nemusí automaticky nést i lepší míru ochranu pro další. Dobrý úmysl za heidelberským návrhem patrně spočíval ve snaze sjednotit standard ochrany lidských práv v Evropské unii. Rozhodně by se nejednalo o minimální stan- dard – na něm není založená ani doktrína společných ústavních tradic, 140 natož Listina základních práv EU. Ve spojení s mechanismem předběžné otázky by se již tak silný 141 Soudní dvůr fakticky dostal do pozice finálního arbitra nejen vůči nejvyšším národním soudům, ale efektivně i vůči Evropskému soudu pro lidská práva. Byla by oslabena možnost vzájemné kontroly, někdy eufemisticky označované jako dialogu, a hrozila jednostrannost výkladu. 142 Ͱ. Politický rozměr Heidelberského návrhu, aneb světí cíl prostředky? Podíváme-li se na heidelberský návrh s odstupem časovým i věcným, vidíme, jak silný náboj obsahuje argumentace zaštiťující se ochranou lidských práv. Pojem lidská práva, podobně jako například demokracie, představuje v evropské kultuře nositele pozitivní hodnoty. To může svádět k pocitu, že v případě návrhu tvrdícího, že zvyšu- je míru ochrany lidských práv, nenese argumentační břemeno navrhovatel, nýbrž se přesouvá na „odpůrce“, který se snaží zachovat status quo. Ve svém příspěvku jsme se pokusili ukázat, že takový přístup neplatí automaticky. Lidská práva a jejich ochrana totiž mají od počátku i svůj politický rozměr. Představují převrácení vztahu jednotlivce a státu 143 a současně se staly důležitým prvkem legitimizace veřejné (státní i nadstátní) moci. Odhlédneme-li pro účely tohoto příspěvku od různých teorií lidských práv, už jen srovnáním katalogů základních práv jednotlivých členských států Evropské unie můžeme vidět, že existuje určitá množina chráněna přibližně stej- ně ve všech státech a pak můžeme vnímat různé národní odlišnosti. Ty jsou dány jak inspiračními zdroji příslušných lidskoprávních katalogů, tak reflexí mezinárodněpráv- 139 Viz předchozí část. 140 Viz ONDŘEJKOVÁ, J.: op. cit., s. 510-511. 141 KOMÁREK, J.: op. cit. 142 Srov. SCHARPF, F.W.: Legitimacy in the Multi-level European Polity… , s. 111 a n., ONDŘEJKOVÁ, J.: op. cit., s. 514. 143 Srov. BOBBIO, N.: The Age of Rights. Polity Press, Cambridge 1996.

39