SLP 01 (2013)

a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské společnosti je – ve smyslu Všeobecné deklarace lidských práv – „základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě.“ ͮ. Mezinárodní smlouvy Zůstaneme-li u Všeobecné deklarace lidských práv , kterou lze oprávněně považovat za obecný standard v oblasti ochrany a respektování lidských práv, pak pro sociální systém ochrany má zásadní význam čl. 22 Všeobecné deklarace lidských práv. Ten stanoví, že každý člověk jako člen společnosti má právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla ze strany státu i s mezinárodní součinností a s ohledem na možnosti pří- slušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Ačkoli Všeobecná deklarace lidských práv není mezinárodní smlouvou, získala u vlád jednotlivých států i celkově ve vědomí lidstva prestiž, s níž se může stěží srovná- vat kterýkoli jiný dokument. Organizace spojených národů však oprávněně usilovala i nadále o zakotvení základních standardů lidských práv a svobod ve formě meziná- rodních smluv, které by se po přijetí a ratifikaci jednotlivými státy staly součástí jejich vnitřního zákonodárství. Toto úsilí bylo úspěšně završeno v roce 1966, kdy 16. pro- since Valné shromáždění přijalo Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. 175 V čl. 6 až 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech se uvádí, že každý má právo práci, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, koaliční svobodu, na sociální zabezpečení, včetně práva na sociální pojištění, a že největší mož- ná ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině a matkám v průběhu těhotenství a po narození dítěte. Zvláštní opatření by měla být činěna pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeži tak, aby byly chráněny před hospodářským a sociálním vykořisťo- váním. Smluvní strany Paktu se zavazují uznat právo každého na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, na neustálé zlepšování životních podmínek a na nejvýše dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví. Z této úpravy se ovšem nedovozuje povinnost České republiky zacházet s občany třetích států stejně jako s vlastními ob- čany. Rozdílnost v zacházení není ostatně Českou republikou v každoročních zprávách o plnění závazků ani popírána. 176 Dalším významným dokumentem je Úmluva OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace (ICERD), ta ovšem sama stanoví, že se „netýká rozlišování, vylučování, 175 Oba Pakty byly ratifikovány a publikovány ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 a jsou tedy v souladu s Listinou základních práv a svobod součástí právního řádu ČR. 176 Srov. úvodní zprávu, odst. 184 a násl. dostupnou zde http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumen- ty/zpravy-plneni-mezin-umluv/pakt_ices_cz.pdf (Cit.: 6. 2. 2013) a druhou periodickou zprávu, ze- jména bod 6.4. dostupnou zde http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin- -umluv/2_HKSP_CZ_text_FINAL.pdf (Cit.: 6. 2. 2013). Ani jedna z těchto zpráv neupoutala po- zornost Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva, více zpráva ze 46. a 47. zasedání dostupná http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G12/415/96/PDF/G1241596.pdf?OpenElement (Cit.: 6. 2. 2013).

45