SLP 01 (2013)

stranné dohody o vzájemnosti. Neoddiskutovatelným přínosem je však čl. 70 odst. 1 Úmluvy č. 102, který požaduje pro každého žadatele právo odvolat se při odepření dávky nebo ve sporu o druh anebo výši dávky. Rovnost jako jeden ze základních předpokladů demokracie a lidských práv, je zřejmě nejdetailněji propracovaná v právu Rady Evropy. Nejdůležitějším dokumentem v tom- to ohledu je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, a to i díky unikátní soudní kontrole jejího dodržování. Zákaz diskriminace dle čl. 14 cit. úmluvy se však použije pouze při současné aplikaci jiného práva přiznaného Evropskou úmlu- vou o ochraně lidských práv a základních svobod, a těch stanoví cit. úmluva velmi málo. 195 Příkladem je závěr ESLP, že smluvní stát nemůže odepřít cizincům sociální práva nabytá v důsledku odvedeného pojistného do systému sociálního pojištění jen z toho důvodu, že domovský stát cizince nedodržuje vůči občanům smluvnímu státu zásadu vzájemnosti. 196 Užívání sociálních práv bez diskriminace bylo jednou z motivů, které vedly státy k podpisu Evropské sociální charty. Pokud se ovšem jedná o Českou republiku (stejně jako Belgie či Německo), pak tato podstatně omezila aplikovatelnost této zásady, po- kud jde o cizince. Z čl. 19 Evropské sociální charty, který upravuje právo migrujících pracovníků a jejich rodin na ochranu a pomoc se Česká republika zavázala dodržovat pouze odst. 9, který ukládá povolit v zákonných mezích převod částí výdělků a úspor těchto pracovníků podle jejich přání. Nechuť k ratifikaci mnohostranných mezinárodních úmluv, která je rozšířená mezi vyspělými státy, 197 lze napravit úpravou ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, které jsou v tomto směru relativně úspěšnějším nástrojem. 198 V České republice v sou- časné době legálně žijí státní příslušníci 148 států, ekonomicky aktivní a velmi početní jsou však především občané Ukrajiny, Vietnamu, Mongolska, Uzbekistánu a Ruska. 199 Lze předpokládat, že velká část neformálních cizinců bude rovněž některé z těchto státních příslušností. Česká republika, resp. její právní předchůdci, uzavřela mezinárodní smlouvy o so- ciálním zabezpečení s cca. 15 nečlenskými státy Evropské unie, resp. nesmluvními 195 ESLP toto vnímání ovšem následně rozšířil v tom smyslu, že se považuje za dostačující, pokud i pouhý předmět sporu spadá do rozsahu hmotněprávních ustanovení úmluvy, nebo pokud jsou kritizovaná opatření přímo spojena s výkonem práva úmluvou zaručeného. Srov. však rozsudek ze dne 28. květ- na 1985, Abdulaziz, Cabales, Balkandali v. UK, (stížnost 9214/80; 9473/81; 9474/81). K dalšímu rozší- ření došlo díky Protokolu č. 12, který vztahuje zákaz diskriminace na všechna práva přiznaná zákonem. Česká republika protokol podepsala v roce 2000, dosud však nebyl ratifikován. 196 Srov. rozhodnutí ESLP ve věci Gaygusuz ze dne 16. 9. 1996 197 Srov. DUPPER, O.: Migrant Workers and the Right to Social Security, s. 37. 198 Srov. DUPPER, O.: op. cit., s. 30 a násl. 199 Na úřadech práce je evidováno cca. 24.000 státní příslušníci z jiných než členských států. Zahrnuti jsou však též občané smluvních států EHP a Švýcarska. Srov. ČSU http://www.cszo.cz/csu/cizinci.nsf/ kapitola/ciz_zamestnanost (Cit: 15. 7. 2010).

48