SLP 01 (2013)

základních důvodů a hlavy III. Listiny základních práv EU) 206 chápat jako velmi ši- roký a ambiciózní pokus učinit ze zákazu diskriminace jeden ze základních principů, na nichž stojí evropská integrace v širokém, celospolečenském smyslu. Tedy rovněž jako prostředek začleňovací (inklusivní) společnosti. 207 Rovnost bez ohledu na rasu a etnický původ v oblasti přístupu k zaměstnání, so- ciální ochrany, sociálního zabezpečení a zdravotní péče, jakož i ve vztahu k sociálním výhodám 208 upravila směrnice Rady č. 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ. Směrnice 200/43/ES se ovšem neuplatní, pokud je důvodem rozdílného za- cházení občanství třetího státu či se jedná o osobu bez státní příslušnosti. 209 Ochranu zde stanoví především čl. 11 Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobý- vajícími rezidenty. Předmětný článek přiznává dlouhodobě pobývajícím rezidentům rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení, sociální podpory a sociální ochrany, byť členské státy mohou ponechat omezení přístupu k zaměstnání nebo k samostatné výdělečné činnosti nebo omezit rovné zacházení v oblasti sociální podpory a sociální ochrany na základní dávky. 210 Neomezitelnou zůstává v tomto ohledu podpora ve for- mě životního minima, podporu v případě nemoci, těhotenství, rodičovskou podporu a podpora v rámci dlouhodobé péče. 211 Dalším významným zdrojem garance některých sociálních práv občanům třetích států je unijní úprava koordinace sociálního zabezpečení (jde především o princip zá- kazu diskriminace na základě státní příslušnosti, princip zachování nabývaných a na- bytých práv, a to ve formě principu tzv. sčítání dob pojištění a princip exportu dávek do ciziny, principu stejného posuzování skutečnosti – tzv. asimilaci faktů a principu 206 V čl. 20 je uvedeno: „ Před zákonem jsou si všichni rovni. “ Podrobně je pak obecný zákaz diskriminace roz- veden v čl. 21: „ Zakazuje se jakákoli diskriminace, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, geneticky daných vlastností, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politického či jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, postižení, věku či sexuální orien- tace. “ BAMFORTH, N., MALIK, M., O´CINNEIDE, C.: Discrimination Law: Theory and context. London: Sweet and Maxwell, 2008, s. 103. TONER, H.: Impact assessment and fundamental rights protection in EU law. Europan Law Review, 2006, č. 316. 207 SCHIEK, D. A new framework on equal treatment of persons in EC law? in European Law Journal, 2002, č. 8, s. 2. 208 Srov. čl. 7 odst. 2 Nařízení 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství v současné době nahrazeném Nařízením 492/2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, čl. 7 odst. 2. 209 Srov. případ C-571/10 Servet Kamberaj proti Istituto per l’Edilizia sociale della Provincia autonoma di Bolzano (IPES), Giunta della Provincia autonoma di Bolzano, Provincia autonoma di Bolzano, body 48 až 50, 64 a 65. 210 Srov. čl. 11 odst. 3 a 4 směrnice 2003/109/ES. 211 Případ C-571/10 Servet Kamberaj proti Istituto per l’Edilizia sociale della Provincia autonoma di Bolzano (IPES), Giunta della Provincia autonoma di Bolzano, Provincia autonoma di Bolzano, bod 13. diskriminace, rovnost v odměňování mužů a žen za stejnou práci), stala se sociální práva středem zájmu zejména v 80. letech.

51