SLP 01 (2013)

dobré spolupráce institucí). Aplikace Koordinačních nařízení je nicméně limitována nutností existence tzv. unijního rozměru, tedy např. k pohybu pracovníka či benefi- cienta mezi více členskými státy Evropské unie. Sociálních práv občanů třetích stá- tů, kteří oprávněně 212 nepřekročí hranice České republiky do jiného členského státu Evropské unie/EHP, se tedy koordinace sociálního zabezpečení nedotýká. 213 Osobní omezení použití Koordinačních nařízení bylo překonáno v čl. 2 Nařízení 883/2004, které se vztahuje na všechny pojištěné osoby a u systémů založených na principu bydliště ve vztahu na všechny obyvatele. V předmětném článku je výslov- ně konstatováno, že „toto nařízení se použije pro státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v členském státě, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, a také pro jejich rodinné přísluš- níky a pozůstalé“. 214 Ke skutečnému rozšíření na občany třetích států však došlo až Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopa- du 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevzta- hují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti. 215 Doplňující ochranu poskytuje Nařízení 492/2011, 216 ta je ovšem v čl. 7 odst. 2 ome- zena pouze na pracovníky, kteří jsou státním příslušníkem členského státu. 217 Občané 212 Srov. rozsudek SD EU ve věci C-247/09 Alketa Xhymshiti proti Bundesagentur für Arbeit – Familienkasse Lörrach a rozsudek C-276/06 Mamate El Youssfi proti Office national des pensions (ONP), body 41-43. 213 Koordinační nařízení se tak neaplikují na situace, kdy volného pohybu využito nebylo, ač se tak může zdát. Srov. např. rozsudek SDEU ve věci C-103/06 Philippe Derouin proti Union pour le recouvrement des cotisations de sécurité sociale et d’allocations familiales de Paris - Région parisienne (Urssaf de Paris – Région parisienne). Jak SD EU upozornil ve věci C-247/09, aby se použila Koordinační nařízení, musí státní příslušník třetího státu splnit dvě podmínky. Musí jednak oprávněně bydlet v členském státě a jednak se nenacházet v situaci omezené ve všech ohledech na jediný členský stát (tedy nemít vazby jen na některý třetí stát a jen jeden členský stát). Dále srov. rozsudek SD EU ve věci C-276/06 Mamate El Youssfi proti Office national des pensions (ONP), body 41-43. 214 Srov. však rozsudek SD EU ve věci C-95/99 Khalil. Dalším důvodem pro pochybnosti ohledně aplikace Koordinačních nařízení byla výjimka Dánska. 215 Předmětné nařízení se ovšem nevztahuje na Spojené Království a Dánsko. Oba tyto státy tak ve vztahu k občanům třetích zemí i nadále používají staré Nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003, kterým se působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 574/72 rozšiřuje na státní přísluš- níky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti. Nová koordinační nařízení jsou sice účinná od 1. 5. 2010, ale na celé území Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska se aplikují od 1. 6. 2012, kdy nabylo účinnosti poslední z naří- zení, jež rozšiřovalo teritoriální působnost Nařízení 883/2004 i na Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Na Švýcarsko se Koordinační nařízení vztahují od 1. 4. 2012, k předchozí situaci srov. rozsudek SDEU C-247/09 Alketa Xhymshiti proti Bundesagentur für Arbeit – Familienkasse Lörrach. 216 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pra- covníků uvnitř Unie. K rozšíření osobního rozsahu v tomto směru došlo již v případě nařízení 1408/71 v květnu 2003 nařízením 859/2003. 217 S těmito pracovníky nesmí být na území jiného členského státu z důvodu jeho státní příslušnosti za- cházeno jinak, než s tuzemskými pracovníky a takovému pracovníku jsou kromě jiného přiznány stejné sociální a daňové výhody jako tuzemským pracovníkům.

52