SLP 01 (2013)

třetích států se mohou této ochrany dovolávat pouze nepřímo, nejčastěji jako rodinní příslušníci občana členského státu. 218 Jistou oporu, zde poskytuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. 219 Limitem sociální politiky je represivní část unijní migrační politiky týkající se pro- blému nelegální migrace. 220 Z právně závazných instrumentů lze zmínit především směrnici 2001/51/ES, 221 směrnici o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění 222 či Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a po- stupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušní- ků třetích zemí (Návratová směrnice), která zavádí soubor pravidel platných pro všech- ny státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu nebo pobytu v členském státě EU. Z hlediska zkoumaného tématu má zásadní význam Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Sankční směrnice). 223 Sankční směrnice vedle ochranářských opatření pro hostitelský stát významným způsobem posiluje postavení neohlášených migrantů. Sankční směrnice ukládá člen- ským státům přijmout opatření za účelem zvýšení ochrany práv nelegálních migran- tů (!) Vedle povinnosti informovat o právech (čl. 6 odst. 2) a opatření k usnadnění po- dávání stížností (čl. 13) se jedná o opatření k zajištění zaplacení veškeré dlužné odměny neoprávněně zaměstnanému státnímu příslušníkovi třetí země. Neprokáže-li zaměst- navatel nebo zaměstnanec jinak, má se dle čl. 6 odst. 1 písm. a) Sankční směrnice za to, že dohodnutá výše odměny odpovídala minimálně mzdě stanovené platnými právními předpisy o minimální mzdě, kolektivními smlouvami nebo zavedenou praxí v přísluš- ných profesních odvětvích, přičemž se případně zohlední kogentní vnitrostátní před- 219 Srov. rozsudek SD EU v e věci C-551/07 Deniz Sahin proti Bundesminister für Inneres, v němž SD EU konstatoval, že pobytová směrnice se vztahuje též na ty rodinné příslušníky, kteří do hostitelské- ho členského státu vstoupili nezávisle na občanu Unie a až tam získali postavení rodinného přísluš- níka nebo s tímto občanem Unie založili rodinný život, byť se tak stalo na základě práva asylu. Dále případ Mattern a Cikotic, rozsudek SD EU ve věci C-10/05, bod 28; rozsudek C-291/05 Minister voor Vreemdelingenzaken en Integratie proti R. N. G. Eind a rozsudek C-551/07 Deniz Sahin proti Bundesminister für Inneres. 220 K tomu SCHEU, H.CH.: Evropská vízová politika a opatření proti nelegální migraci JÍLEK, D.; POŘÍZEK, P.: Vízová politika a praxe ČR v kontextu Evropské unie. Quo vvadis, visum? Kancelář veřejného ochránce práv 2010, s. 159 a násl. 221 Směrnice Rady č. 2001/51/ES ze dne 28. června 2001, kterou se doplňuje článek 26 Úmluvy k prove- dení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985. 222 Směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28. května 2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí. 223 Pokud jde o opatření proti zaměstnavatelům již v letech 1995 a 1996 přijala Evropská unie dvě doporu- čení týkající se boje proti nelegálnímu zaměstnávání. 218 Srov. rozsudek SD EU ve věci Mattern a Cikotic dále rozsudek ve věci Případ C-291/05 Minister voor Vreemdelingenzaken en Integratie proti R. N. G. Eind, body 35-40.

53