SLP 01 (2013)

ZÁVĚR Třebaže v současné západní společnosti (ale pod vlivem globalizace a mezinárodních instrumentů stále více i v jiných částech světa) hrají lidská práva zásadní roli, není je- jich pojem prostý sporů a nejasností. Není tomu jen kvůli rozdílné terminologii (lidská práva, základní práva, základní svobody, apod.), která se používá v různých ústavních a mezinárodních dokumentech. Na ně přirozeně navazuje i teoretický diskurs lidských práv v mezinárodním a vnitrostátním právu. V terminologii se promítají nejen různé právní tradice jednotlivých zemí, ale především různá právně filozofická a teoretická východiska. Zdůrazňování přirozenoprávního původu lidských práv je poměrně rozšířené a uzná- vané. Z historického pohledu ovšem dává plně smysl v kontextu euroatlantické civilizace a právních řádů, které z ní vyrůstají. To se týká též mezinárodněprávní úpravy, která je sice mladší než ústavní listiny lidských práv, ale vychází ze stejných evropských kořenů. Současné obecné mezinárodní právo, které považuje ochranu lidských práv za jeden ze základních cílů, ovšem nemůže spoléhat jen na eurocentrické koncepce. Z pohledu mezinárodního práva můžeme hovořit o pozitivizaci lidských práv, pro- tože nejpozději po 2. světové válce se lidská práva, jejich mezinárodní katalogy, stávají součástí platného mezinárodního práva. Kromě komparace různých národních tradic představuje pozitivní mezinárodněprávní úprava argument k legitimizaci univerzality lidských práv. Na rozdíl dříve rozšířené teorie tří generací lidských práv, dnes převládá koncepce obsažená ve Vídeňské deklaraci (1993), podle které všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná a vzájemně podmíněná a propojená. Kromě platné právní úpravy a teorií jsou lidská práva také předmětem politiky. Lidská práva již nejsou součástí vnitřních věcí státu, takže jejich dodržování a podpora představuje legitimní zájem pro ostatní státy a mezinárodní organizace. Problematická tak je pouze selektivní politika lidských práv, která je uplatňovaná pouze vůči někte- rým státům, nebo zakrývá jiné politické zájmy. Jiným problémem lidských práv je jejich inherentní neurčitost, vyplývající z jejich obecné povahy, možného střetu různých práv a přípustných omezení. K odstraňování neurčitosti lidských práv dochází cestou interpretace, zejména pak v judikatuře. Různé teorie lidských práv pak hrají klíčovou roli v procesu jejich interpretace. Dalším aktuálním problémem je rozšiřování ochrany lidských práv cestou přijí- mání nových dokumentů, včetně regionalismů, jako v rámci Evropské unie. Přijetí Listiny základních práv EU je takovým příkladem. Samotná Listina však nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii. Zejména nezavádí žádný nový kontrolní mechanismus. i daní jsou hrazeny dávky, služby či jiná plnění poskytovaná ze sociálního pojištění hostitelského státu. Finanční participace cizinců z nečlenských států EU na financování sociálního systému hostitelského státu je zvláště vítaná zejména dnes vzhledem k neradostnému stavu veřejných financí prakticky ve všech členských státech EU.

69