SLP 01 (2013)

ͷ. ÚVOD: TEORIE A POLITIKA LIDSKÝCH PRÁV

prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.

Je patrně málo pojmů, které sehrály tak důležitou roli ve vývoji společnosti a sou- časně byly a jsou zdrojem mnoha teoretických, ideologických a politických sporů. Lidská práva mezi ně bezesporu patří. Přinejmenším pro vývoj euroatlantické civilizace (Evropa a Amerika) mají lidská práva zásadní význam. Vývoj mezinárodněprávní úpravy lidských práv zejména po 2. světové válce pak vede k přijetí univerzální úpravy lidských práv. Tedy alespoň z pohledu mezinárodního práva existuje společný základ lidských práv, která jsou zakotvena v mezinárodních instrumentech (smlouvách i deklaracích), popř. mají také zčásti obyčejovou povahu. Třebaže svými historickými kořeny vycházejí hlavně z evropské tradice (a z mezinárod- ního práva koneckonců evropského původu), jsou deklarována jako univerzální práva, tj. práva každého jednotlivce (lidské bytosti), závazná pro všechny státy mezinárodního společenství. Jsou však tato univerzální práva skutečně plně univerzální? Na jedné straně pro ně- které státy a regionální seskupení (např. Rada Evropy nebo EU) dokonce představuje univerzální katalog lidských práv pouze minimální závazky, nad jejichž rámec zaručují vyšší standardy lidských práv, vyplývající z národních (ústavních) nebo regionálních instrumentů. Na druhé straně však některé státy mají problém zajistit i minimální standard práv zakotvený v univerzálních instrumentech. To se projevuje např. v odmít- nutí ratifikace některých mnohostranných smluv o lidských právech, nebo v uplatnění výhrad k některým jejich ustanovením, popř. prostě v nedodržování lidskoprávních závazků. K tomu přistupuje existence mezinárodních orgánů pro kontrolu dodržování lid- ských práv, která by měla účinně garantovat jejich respektování. Role těchto orgánů je skutečně zásadní, ale i ona má své limity. Nejde jen o to, že mají různou povahu a růz- né pravomoci. Nejefektivnějším nástrojem jsou orgány soudního typu, které však pů- sobí jen regionální úrovni (zejm. Evropský soud pro lidská práva a Interamerický soud pro lidská práva) a navíc v zásadě jen ve vztahu ke katalogům občanských a politických práv. Hospodářská a sociální práva (i když všechna lidská práva jsou označena jako „univerzální, nedělitelná, vzájemně závislá a propojená“) 1 bývají dosud spojena s méně náročnými a účinnými implementačními mechanismy, založenými převážně na posu- zování zpráv vlád o plnění přijatých mezinárodních závazků. Na univerzální úrovni do- sud neexistuje soud pro lidská práva, ale jeho úlohu se pokoušejí suplovat kvazijudici- ální expertní orgány typu Výboru pro lidská práva a další výbory založené podle dalších lidskoprávních úmluv OSN (umožňující též projednávání individuálních stížností). S mnohdy velmi progresivním a extenzivním výkladem smluvních závazků a „silným“

1 Viz odst. 5 Vídeňské deklarace a Akčního programu Světové konference o lidských právech (1993).

7