Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

a švýcarskou úpravou. Součástí analýzy budou specifika, která možná natolik působí na zahraniční podnikatele, že často v průběhu kontroly zvažují, zda vůbec neukončí své podnikatelské aktivity ve Švýcarsku zemi. Pokud se jedná o belgický přístup, kde lze nepochybně nalézt sankční prvky taktéž a bude o nich pojednáno, pak je mým úmyslem podat zprávu o přístupu „daňově výhodnějším“, který činí jednání nelegál ních zaměstnavatelů nejen nezákonné, ale především daňově nevýhodné. 4 Předesílám, že z důvodu jasnosti vyjadřování budu i pro cizí právní řády používat pro účely tohoto článku českou terminologii, aby se čtenář neztratil kdesi v překladu. Pochopitelně tak nutně dojde k určitému zkreslení předávané informace, srozumitelnost vyjadřování však zde považuji za vyšší hodnotu. 2. Česká úprava Relevantní právní úprava oznamovací povinnosti je obsažena především v ust. § 87 a násl. zákona o zaměstnanosti. 5 Účelem oznamovací povinnosti je, aby Úřad práce ČR a další kontrolní orgány získaly včas informaci o zahájení výkonu práce ze strany konkrétního cizince, a to včetně občana Evropské unie. 6 Jedná se o povinnost, která z hlediska legislativní konstrukce stojí samostatně a může být též samostatně porušena. Jak konstatoval Městský soud v Praze: „ Důsledné trvání na splnění této povinnosti tudíž nemůže být (vzhledem k hrozícím důsledkům) považováno za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. “ 7 Nesplnění oznamovací povinnosti vede k vytváření překážek ve výkonu kontrolní činnosti na úseku nelegálního zaměstnávání a ztěžuje vlastní provádění kon trolní činnosti a je proto trestáno. Objektem přestupku nesplnění oznamovací povin nosti je, jak konstatoval Městský soud v Praze: „... ochrana trhu práce a potažmo celého ekonomického systému před nelegálním výkonem práce, který je třeba považovat za vysoce negativní jev, jelikož při něm dochází k obcházení celé řady právních norem zejména v ob lasti daňových a sociálních odvodů, pobytu cizinců na území ČR, práv a povinností zaměst nanců apod. “ 8 Proto je nesplnění oznamovací povinnosti trestáno po právu i v případě, 4 Nabízí se poukázat, že cizinci pobývající dlouhodobě na území ČR, nemají přístup do veřejného zdra votního pojištění (s výjimkou období, po které vykonávají v ČR legálně), což umožnilo etablování poměrně zvláštní a výhodné praxe komerčního pojištění, jež je dlouhodobě předmětem kritiky soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2039/2015 ze dne 22. září 2019, rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 Ad 18/2014, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 53 C 20/2012 a konečně i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/15), dále pak Rady vlády pro lidská práva, Veřejného ochránce práv a řady dalších institucí. Celospolečenské řešení nelegální práce by mělo analyzovat a změ nit i tuto praxi. 5 Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, v platném znění. 6 Srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2020, č. j. 30 A 155/2018 – 76, resp. rozsudek NSS č.j . 4 Ads 124/2020 – 42. Důvodová zpráva k § 87 zákona o zaměstnanosti tuto tezi podporuje, když uvádí následující: „ Toto ustanovení oproti stávající právní úpravě časově posouvá informační povinnosti ke dni nástupu cizince do zaměstnání. V současné době je plnění oznamovací povinnosti následné a úřad práce

tak nemůže posoudit oprávnění zaměstnávání cizince v tomto zjednodušeném režimu.“ 7 Tak rozsudek Městského soudu v Praze č.j . č. j. 8 Ad 29/2016- 50, bod 45 a násl. 8 Rozsudek Městského soudu v Praze č.j . č. j. 15 A 152/2019- 55, bod 62.

75