Sborník č. 51

C. Článek 31 Dalším příkladem flexibility v dohodě TRIPS je úprava nucených licencí dle čl. 31. 547 Správné nastavení systému nucených licencí může mít velmi pozitivní vliv na zvýšení dostupnosti léčiv tam, kde je potřeba. Aplikace čl. 31 však v praxi naráží na některé problémy. V rámci procesu nastaveného Deklarací z Dauhá došlo k určitému řešení. Bohužel se však nedá stále mluvit o řešení plně funkčním. i. Nucené licence Principem nucené licence je situace, kdy stát na základě odůvodněné žádosti umož- ňuje třetí osobě užití patentu i bez souhlasu majitele práv. Dle konkrétní národní úpravy se pak může jednat buď o rozhodnutí správního orgánu, nebo o rozhodnutí soudní. Nejedná se však o vyvlastnění, ale jen o omezení práv majitele patentu. Majitel v takové situaci ztrácí zejména právo rozhodnout sám o tom, komu a zda-li vůbec umožní třetímu užití jeho patentu na základě licence. Udělením nucené licence přitom nijak nezaniká právo majitele patentu na zaplacení přiměřené odměny. Čl. 31 v různých částech poukazuje na některé situace, za kterých může národní právní řád přistoupit k udílení nucených licencí – stav národní nouze či zvláštní nalé- havosti, licence za účelem nápravy protisoutěžních praktik, licence v situaci závislého patentu a veřejné nekomerční užití. V žádném směru se však nejedná o taxativní výčet. Členským státům je tedy ponechán prostor pro vlastní definici situace, kdy je udělení nucené licence ospravedlnitelné. Toto právo výslovně stvrzuje i čl. 5 Deklarace z Dauhá. Vedle jmenovaných důvodů se tak v právních řádech členských států běžně objevuje také např. zájem veřejného zdraví/výživy 548 nebo situace nevyužívání patentu 549 . Pro samotné udělení nucené licence je třeba naplnit základní kritéria, která čl. 31 vymezuje. V zásadě se jedná o několik relativně striktně vymezených pravidel: ( a) udílení licencí vždy na základě individuálního posouzení konkrétního případu ( tedy ne s obecným dosahem), 547 Pojem nucená licence sice článek přímo neužívá – mluví se o jiném užití bez svolení majitele práv, při- čemž jiným užitím je myšleno užití odlišné od užití dle čl. 30. Je však nade vší pochybnost, že se jedná o úpravu nucených licencí. O nucených licencích mluví ve vztahu k tomuto článku i Deklarace z Dauhá či na ní navazující rozhodnutí Generální rady WTO. 548 Takový důvod udílení nucených licencí zná například francouzské patentové právo. Čl. L.613-16 CPI stanoví, že v případě, vyžaduje-li to zájem veřejného zdraví může odpovědný ministr rozhodnout o udě- lení nucené licence mj. na léčivo či proces nutný k jeho získání. 549 Brazilská úprava umožňující tento podklad pro udílení nucené licence se stala v roce 2000 předmětem sporu před DSB mezi Brazílií a USA. Konkrétně se jednalo o podmínku tzv. „ local working “ – tedy povinnost lokální produkce patentovaného řešení. USA poukazovaly na možný rozpor s čl. 27 odst. 1. USA však svoji stížnost stáhly a nedošlo tak k rozhodnutí ve věci. Tak se však stalo na podkladě dohody, ve které po silném tlaku ze strany USA Brazílie ustoupila a zavázala se, že napříště veškeré užití tohoto institutu s dopadem na americké subjekty bude předem konzultovat s USA.

221