ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

orgánů bylo porušeno stěžovatelovo právo neobviňovat sám sebe, protože byl orgány činnými v trestním řízení dán souhlas k použití důkazu, který byl získán za použití násilí a nuceným podáním dávidel. Z těchto důvodů konstatoval Evropský soud pro lidská práva porušení práva na spravedlivý proces. V předmětném případu stojí rovněž za pozornost, že přestože ve shrnutí relevant- ních principů interpretace daného práva Evropský soud pro lidská práva uvedl, že otáz- ku respektování práva neobviňovat sebe sama zkoumá s ohledem na povahu a stupeň donucení, existenci vhodných procesních záruk a použití takto získaných důkazů, ná- sledně v tomtéž rozsudku tato kritéria zopakoval, přičemž mezi ně bez dalšího zařadil také váhu veřejného zájmu na vyšetření a potrestání daného trestného činu. 8 V případě J.B. v. Švýcarsko (stížnost č. 31827/96) stěžovatel – švýcarský občan – uskutečnil investiční finanční operace se společnostmi pana P., ale příjmy z nich ne- zahrnul do daňových přiznání. Stěžovatel sice připustil, že jeho daňová přiznání nejsou v pořádku, odmítl však vydat dokumenty týkající se společností, s nimiž obchodoval, za což byl opakovaně pokutován. Podle názoru Evropského soudu pro lidská práva se státní orgány snažily přimět stěžovatele k předložení dokumentů, z nichž mohlo být patrné, že v daném období měl i další zdanitelné příjmy, které nepřiznal, což mohlo mít za následek jeho trestní stíhání. Evropský soud zároveň odmítl námitku vlády, že požadované dokumenty je třeba považovat za materiály, jejichž existence je nezávislá na vůli dotyčné osoby a které tudíž od něj mohly být žádány i za cenu donucení, po- dobně jako třeba vzorek moči nebo krve. Došlo proto k porušení práva na spravedlivý proces v aspektu práva neobviňovat sebe sama. Právo neobviňovat sebe sama nicméně nejde tak daleko, aby zahrnovalo také právo odmítnout podat daňové přiznání. 9 Ve věci Magnus Gäfgen v. Německo (stížnost č. 22978/05) stěžovatel unesl je- denáctiletého Jacoba von Metzlera. Nejprve jej vylákal do bytu, tam jej uškrtil a jeho tělo ukryl. Následně kontaktoval rodiče a požadoval výkupné ve výši jeden milion eur. Frankfurtský policejní viceprezident Daschner ve snaze najít chlapce přikázal vy- šetřovateli Ennigkeitovi, aby se pokusil Gäfgena zlomit, což se podařilo. Řízení proti Gäfgenovi u frankfurtského soudu skončilo odsuzujícím rozsudkem řízení a zemský soud uložený trest odnětí svobody na doživotí potvrdil. Policisté Daschner a Ennigkeit byli potrestáni za nedovolené praktiky při vyšetřování, a to peněžitými pokutami. Daschner byl následně ustaven do jiné řídící policejní funkce. Německé soudy potvr- dily v procesu proti Gäfgenovi i v procesu proti policistům, že se na začátku vyšetřová- ní postupovalo nedovoleným způsobem, který je v rozporu s Úmluvou. Stěžovatel namítal, že se před zemským soudem opětovně doznal pouze proto, že důkazy, které byly vyhledány na základě prvotního, vynuceného doznání, vytvořily ta- kovou důkazní situaci, kdy mu nic jiného, než doznání nezbývalo. Evropský soud pro 8 KMEC, Jiří. KOSAŘ, David. KRATOCHVÍL, Jan. BOBEK, Michal. Evropská úmluva o lidských prá- vech: komentář . Praha: C.H. Beck, 2012. 9 Tamtéž.

57