ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

ústavní soud i rekognici 4 . Naopak podání vysvětlení nebo výpovědi je aktivním jedná- ním a jako takové se na něj zásada nemo tenetur vztahuje. 5 Skutečnost, kdy osoba je povinna strpět jednání orgánu veřejné moci, se projevuje rovněž při kontrole těchto osob v souladu s kontrolním řádem. Jak již bylo řečeno výše, není projev této zásady pouze v rovině trestního práva. 3. Požadování součinnosti, podání vysvětlení, výkon kontroly a poskytnutí vyžádaných podkladů aneb jednotlivá jednání spojená se zásadou nemo tenetur Právo odepření výpovědi je velice podobné právu odepření podání vysvětlení správnímu orgánu. 6 V případě podání vysvětlení se však jedná o jeden z projevů sou- činnosti. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1849/08 lze dovodit, že tato zásada se vztahuje na osoby, které byly policií označeny za jediného možného pachatele přestupku. Tyto osoby tak mohou uplatnit své právo odmítnout podání vysvětlení, které má jinak sloužit k získání informací, zda zahájit přestupkové řízení a vůči komu. V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž zdůraznil, že nutit pod hrozbou sankce jakoukoliv osobu k podání vysvětlení, i když ze zjištěných skutkových okolností je zřejmé, že k žádnému přestupku nedošlo, je nepřípustné. Uplatněním argumentu a contrario na výše uvedený nález Ústavního soudu lze dojít k závěru, že předvolání účastníka v případě, kdy není předem známo, že by se mohlo jednat o jedi- ného pachatele přestupku, nepředstavuje porušení této zásady. K objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku (trestného činu) a jeho pachatele slouží právě pře- devším institut požadovat vysvětlení, a proto pouhé předvolání nemá sebeobviňující charakter. Výkon kontroly je jednou z nejtypičtějších činností veřejné správy. Ustanovení § 2 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád, definuje kontrolu tak, že „ kontrolní orgán při kontrole zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z jiných právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů .“ Jak vyplývá z de- finice kontroly, podstatou činnosti orgánů veřejné správy v rámci kontroly je zjišťování plnění povinností kontrolovaných osob a nikoliv primárně zajišťování důkazů a zjiš- ťování skutečností významných pro řízení o přestupku. Následné ukládání opatření po zjištění nedostatků při kontrole již není součástí kontroly, nýbrž se jedná o proces, který na kontrolu navazuje. Kontrolní řád dává kontrolujícímu orgánu řadu oprávně- ní. Mezi nimi je oprávnění dle ustanovení § 8 písm. c), kdy „ kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahují- 4 K povinnosti obviněného strpět rekognici a k zásadě zákazu sebeobviňování viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 528/06. 5 K právu svědka odepřít výpověď viz nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. III. ÚS 149/97. 6 Nezbytná vysvětlení opatřuje rovněž správní orgán k „ prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední “ v rámci ustanovení § 137 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.

62