ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

cích se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby “ a současně dle písm. f ) „ vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly “. Již jen z uvedeného znění zákona je patrné, kdy kontrolovaná osoba může odmítnout poskytnout kontrolorovi požadované údaje a dokumenty, aniž by ze strany kontrolujícího orgánu došlo k uložení sankce. Je jím případ, kdy požadované podklady nesouvisí s předmětem kontroly. Předmět kontroly by měl být obsažen v protokolu o kontrole [dle § 12 odst. 1 písm. e) kontrolního řádu] a dále v oznámení o zaháje- ní kontroly. Nepředložení dokumentů, které souvisí s předmětem kontroly, tak není v souladu s povinností kontrolovaného poskytnout součinnost. 7 Poskytování podkladů na základě výzvy správního orgánu se řídí také povinností kontrolovaného k součinnosti. Přestože tato součinnost neznamená prima facie po- rušení zmiňované zásady, v případě nedodržení termínu pro předložení vyžádaných písemností, by měl účastník sdělit, co mu k jejich předložení brání a to i v případě, kdy nemá písemnosti vůbec k dispozici nebo kdy mu zákon ani neukládá dané dokumenty vést a uchovávat. 8 Lze se domnívat, že soud ukládá účastníkům alespoň minimální po- vinnost k součinnosti, aby správní orgán mohl zvážit, zda se v daném případě uplatní zmiňovaná zásada. Za porušení povinnosti k součinnosti uděluje správní orgán pořádkové pokuty. 9 Tyto však lze udělit pouze osobám, které byly vyzvány k předložení písemností a mají oprávnění požadovanými údaji disponovat. 10 Z výše uvedených oprávnění kontrolujících orgánů a po připomenutí povinnosti kontrolovaného uložené v § 10 odst. 2, kdy „ kontrolovaná osoba je povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost “ se nabízí otázka, zda se výše zmiňovaná zásada nemo tenetur vztahuje i na oblast kontroly orgánů veřejné správy. Poskytnutí vyžádaných podkladů vyžaduje aktivní jednání účastníka. Vzhledem k již uvedeným závěrům podložených judikaturou Ústavního soudu lze předpokládat závěr, že i k poskytování podkladů – dokumentů a jiných věcí – nesmí být nikdo donu- cován. Kontrola je však vykonávána zpravidla na základě získaných materiálů a v pří- padě absolutního připuštění práva, kdy nikdo není povinen vydat proti sobě důkaz, by taková kontrola postrádala svůj smysl. V rámci proporcionality práva je tak srov- náváno právo na spravedlivý proces, které v sobě zahrnuje zásadu nemo tenetur edere instrumenta contra se, a kontrola plnění povinností v souladu s právními předpisy, tj. veřejný zájem na této kontrole a případného odhalování a trestání protiprávní činnosti. 7 Srov. Usnesení Ústavního soud ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1729/17. 8 Usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 1736/17 vztahující se k zákonu o státní kontrole, který je však použitelný i za současné právní úpravy. 9 srov. ustanovení § 10 a § 15 kontrolního řádu. 10 Nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 1999, sp. zn. IV ÚS 13/19, jenž je použitelný i za současné právní úpravy.

63