ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

Ve vztahu k předložení požadovaných listin se několikrát vyjádřil Ústavní soud. K rozhodnutím, která vystihují současné postavení Ústavního soudu k otázce kom- petencí orgánů veřejné moci a jejich pravomoc požadovat dokumenty ke kontrole, je možné označit Usnesení ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 529/17 a novější usnesení ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3140/18. V prvně zmíněném rozhodnutí, stěžovatelka namítala, že byla vyzvána k předlo- žení vyžádaných materiálů v době, kdy již bylo zcela zřejmé, že je prověřována ze spá- chání přestupku. Vyžádané podklady tedy nevydala s odkazem na právo nepředkládat proti své osobě důkazy. Ústavní soud v této věci podrobně zdůvodnil, že určené orgány kontrolují dodržování povinností stanovené jednotlivým subjektům zákonem. V pří- padě, kdy zákon určí těmto subjektům povinnost uchovávat či vést určité dokumenty, nemůže být v jejich předložení spatřováno porušení zákazu sebeobviňování. Vyžádání těchto dokumentů je tak nástrojem veřejnoprávní kontroly plnění zákonem stanove- ných povinností. Tyto závěry zopakoval soud ve svém rozhodnutí z roku 2018, kdy opět zdůraznil, že „samotná povinnost předložení existujících dokumentů tak není sebeob- viněním, neboť adresátovi povinnosti nic nebrání se v řízení hájit a zpochybnit předložené listiny či význam, který jim správní orgán přiznal“ . Obdobný postup se vztahuje k dokladům, které zákon ukládá mít přímo u sebe a na vyžádání je předložit kontrolujícímu orgánu. K této povinnosti se vyjádřil Ústavní soud tak, že odmítnutí předložit takové doklady nepožívá ochrany zásady nemo tene- tur uvedené v Listině základních práv a svobod. Soud dovodil, že pouhé spolehnutí se na prohlášení kontrolovaného o splnění všech povinností bez skutečně provedené kontroly by činilo kontrolní orgán bezzubým a znamenalo by to úplné popření insti- tutu kontroly. 11 Obecně tak z uvedených rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že pokyn správní- ho orgánu k předložení dokumentů a jeho vymáhání pod hrozbou sankcí, nelze pova- žovat za porušení zákazu nemo tenetur, protože účastníkovi (kontroly) „nic nebrání, aby se v řízení hájil a zpochybnil předložené listiny či význam, který jim správní orgán přiznal“. Opačný přístup k této zásadě označil soud za eliminaci kontrolní činnos- ti. Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra ve svém stanovisku č. 3/2018 však zdůrazňuje, že zákaz sebeobviňování podle nich musí platit i v rámci kontroly. Vzhledem k výše popsaným judikátům je však patrné, že uplatnění zákazu bude značně omezené. 4. Inspekce práce, ÚOOÚ a sledování zaměstnanců na pracovišti Státní úřad inspekce práce prostřednictvím svých oblastních poboček vykonává kontrolu zaměřenou na dodržování zákoníku práce zejména na úseku ochrany pracov- ních vztahů, pracovních podmínek, odměňování, doby odpočinku, bezpečnosti práce

11 Nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1249/2014.

64