SLP 08 (2014)

Obyčejové právo Na ochranu běženců lze argumentovat tím, že se některé zásady humanitárního práva rozšířily jako obyčeje, a tudíž se aplikují i při vnitrostátních konfliktech, a to na všechny kategorie utečenců. Východisko poskytuje obecná zásada nutnosti rozlišování mezi civil- ními a vojenskými objekty (pravidlo 7 Manuálu obyčejového práva 27 ). Obyčejové právo tak určuje, že migranti nemohou být využiti jako lidský štít (pravidlo 97 Manuálu oby- čejového práva). Ovšem „lidský štít“ je chápán povětšinou jako aktivní, fyzické postavení civilistů před vojenský objekt tak, aby ho svou přítomností chránili. V případě, že se mezi běžence vmísí bojovník, bude nutné dále rozlišovat situace, ve kterých se jedná o použití lidského štítu. Pokud by to byl příslušník regulérních ozbrojených složek, poté civilisty jako lidský štít používá a může se stát cílem útoku, který zasáhne civilisty jako kolate- rální škodu. Obdobně je možné uvažovat o osobě s tzv. continuous combat function, jejíž eliminace by představovala pro protistranu značnou vojenskou výhodu. Ovšem v mnoha případech se jedná o osoby, které nejsou příslušníky regulérních vojenských složek, nemají continuous combat function a při vmísení mezi civilisty se aktuálně neúčastní na nepřátelství, tudíž se o použití lidského šítu nejedná. 28 Pravidlo 95 Manuálu potom stanoví zákaz nucené práce, konkrétně zákaz donucení osob k tomu, aby sloužily, např. vojensky, nepřátelské mocnosti. Toto pravidlo se ale vztahuje pouze na mezinárodní konflikty a těžko sem podřadíme situaci, kdy někdo ideologicky působí v uprchlickém táboře a nenásilně přesvědčuje ostatní utečence, aby se přidali k bojovým jednotkám. 29 Budeme-li předpokládat, že Řídící principy pro vnitřní přesídlení do určité míry shrnují obyčejové právo, ačkoli nejsou právně závazným dokumentem, pak také v nich nalezneme ochranu IDPs před vojenským zneužitím. Princip 10, odstavec 2, písm. c) stanoví zákaz použití IDPs jako štítu. Princip 13 zakazuje rekrutování dětí stejně jako ná- silné a diskriminační rekrutování IDPs do armády nebo ozbrojených skupin využívající faktu, že byly tyto osoby přesídleny. Násilné praktiky trestající ty, kteří by odmítli bojo- vat, jsou zakázány. Samotné nenásilné a nediskriminační rekrutování však zakázáno není. Z pozice států můžeme také poukázat na pravidlo určující, že stát vědomě nepovolí, aby jeho území využívali teroristé, či ozbrojené skupiny, páchající útoky na vojenské a civilní cíle v jiném státě. 30

27 HENCKAERTS, J., DOSWALD-BECK, L. Customary International Humanitarian Law. Vol. I Rules. International Committee of the Red Cross. Cambridge: Syndicate of the University of Cambridge, 2005, s. 25. 28 Tamtéž, s. 337-339. 29 Tamtéž, s. 330. 30 Srov. např. BROWNLIE, I. International Law and the Activities of Armed Bands. In: International and Comparative Law Quarterly, 1958, 7.

113