SLP 07 (2014)

ͷ. Úvod Ochrana lidských práv za ozbrojených konfliktů mezinárodních i vnitrostátních se postupně stala jednou ze základních humanitárních otázek ochrany obětí ozbrojených konfliktů. Původně snad okrajová otázka vztahu mezinárodního práva lidských práv (MPLP) k mezinárodnímu humanitárnímu právu (MHP) je důležitým tématem ne- jen akademických studií, nýbrž představuje i důležitý předmět zájmu mezinárodního společenství, mezinárodního soudnictví i jednotlivých států. Důležitost a význam me- zinárodně právní ochrany lidských práv za ozbrojených konfliktů vzrůstá úměrně růstu počtu a rozsahu těchto konfliktů ve světě v posledních desetiletích. Vzrůstá počet vo- jenských intervencí různého druhu jak jednotlivých států, zejména USA tak i NATO. Rovněž EU i nadále počítá se svými vojenskými misemi. V neposlední řadě i mírové operace vedené nebo ještě častěji autorizované OSN se dotýkají problematiky ochrany lidských práv za ozbrojených konfliktů. Při posuzování vztahu MHP a MPLP je nutné vždy určit, v jakém rozsahu se použijí základní ustanovení MPLP za ozbrojených kon- fliktů, zda aplikovatelnost nastává ipso facto a de jure nebo zda aplikace těchto norem je diskreční záležitostí států, soudních a jiných mezinárodních orgánů. Nejedná se přitom pouze o normy smluvního mezinárodního práva lidských práv, nýbrž i o me- zinárodní obyčejové právo. Při zkoumání aplikovatelnosti norem MPLP je třeba řešit i otázku jejich extrateritoriální použitelnosti, jakož i rozsah podmínek a okolností pro jejich použití. Při posuzování všech těchto otázek vzniká i otázka aplikovatelnosti těch- to norem erga omnes a jejich významu jako norem jus cogens (např. zákaz mučení). Ozbrojené konflikty mají povahu konfliktů mezinárodních, vnitrostátních nebo i „smíšených“. Je legitimní otázkou, zda existují případné rozdíly v aplikovatelnosti MHP a MPLP v ozbrojených konfliktech mezinárodního a vnitrostátního charakteru. Porušení MHP za ozbrojeného konfliktu bude často představovat ipso facto i ipso jure také i porušení MPLP. Většinou se MHP ve vztahu k MPLP za ozbrojeného kon- fliktu považuje v teorii i praxi za lex specialis . MPLP lze pak označit za lex generalis . Přitom lze klást zřejmě i otázku, zda skutečně ve všech situacích MHP představuje lex specialis nebo jde spíše o dva rovnocenné a specializované útvary (odvětví) meziná- rodního práva, které se podle okolností doplňují a vyplňují existující právní mezery v ochraně člověka za ozbrojeného konfliktu. V budoucnu zřejmě nelze vyloučit ani „splynutí“ (merger) a „rozvinutí“ základních norem obou historicky vzniklých odvětví mezinárodního práva, nových budoucích úmluvách vypracovaných speciálně pro pří- pady ozbrojených konfliktů. Ozbrojené konflikty zahrnují různé právní situace, kdy je nutné s přihlédnutím ke konkrétnímu případu řešit otázky aplikovatelnosti MHP a MPLP a jejich interakce. Jedná se nejen o chování všech zúčastněných stran kon- fliktů, nýbrž i o kontrolu ovládaného území, režim okupace území, výslechy zajatců, vyšetřování incidentů a zadržených osob, včetně jejich trestního stíhání, případně i ná- hradu způsobených škod. Ozbrojené konflikty vyvolávají celou řadu právních otázek, které je třeba okamžitě nebo následně v souvislosti s ozbrojeným konfliktem řešit.

204