SLP 07 (2014)

MHP i MPLP sledují takticky stejný cíl, jimž je ochrana života a zdraví člověka a jeho práv v souladu a s omezením podle příslušných norem. MHP mělo od svého vzniku za cíl chránit jednotlivce ve válce mezi státy pomocí závazků a omezení způsobů a metod vedení boje, kladených na strany válečného konfliktu. MPLP mělo původně naopak chránit občany proti vlastnímu státu v dobách míru. 1 V klasickém mezinárodním právu a vlastně až do poloviny minulého století se otáz- ka mezinárodně právní ochrany lidských práv za ozbrojeného konfliktu (války) faktic- ky neřešila. Ochranu obětí války zajišťovalo mezinárodní humanitární právo, poprvé vlastně až po přijetí Ženevské úmluvy z r. 1856. ͸. Rozdíly v zaměření právní ochrany obětí ozbrojených konfliktů a jejich lidských práv v pojetí MHP a MPLP Obě odvětví usilují o ochranu lidského života a důstojnosti. Vedle shodných či po- dobných norem a principů jsou v nich obsaženy i důležité odlišnosti a přímo i určité rozdíly vyplývající z jejich zaměření. ͸.ͷ MHP MHP rozlišuje mezi kombatanty a nekombatanty a poskytuje jim různou právní ochranu. Základním požadavkem je soulad resp. rovnováha mezi principy humanity a vojenské nutnosti (military necessity). Na rozdíl od MPLP nevyžaduje MHP respek- tování zásady „proporcionality“, což je zvlášť patrné v souvislosti se zákazem použití ozbrojené síly (jus ad bellum). MHP se spokojí se zákazem nepůsobit „nadměrná zra- nění nebo zbytečné útrapy“ (superfluous injury or unnecessarry suffering) při „vedení války“. 2 MHP také zakazuje nerozlišující útoky, které nejsou zaměřeny na konkrétní vojenské objekty. 3 MHP obsahuje normy týkající se vedení nepřátelství a zacházení s chráněnými osobami, které padnou do rukou nepřátelské strany, včetně osob „hors de combat“. Některé normy týkající se ochrany fyzických osob se v MHP a MPLP překrývají, jsou si obsahem podobné, i když nikoli identické. S ochranou lidských práv a MHP je za ozbrojených konfliktů úzce propojeno i mezinárodní uprchlické právo. I zde jsou aktuálními otázky ochrany lidského života a zdraví, zabránění mučení nebo nelidskému zacházení a také záruky spravedlivého procesu pro chráněné osoby. Aplikace norem MHP v určité míře závisí na reciprocitě jejich uplatňování stranami ozbrojeného konfliktu. 4 Společný článek 2 všem ŽÚ v prvním odstavci stanoví, že kaž- dá z těchto úmluv se bude „vztahovat na všechny případy vyhlášené války nebo jakého- 1 PROVOST, R.: International Human Rights and Humanitarian Law . Cambridge, Cambridge University Press, 2002, s. 2. 2 Viz. Dodatkový Protokol I. k ŽÚ, čl. 35 (2). In: MRÁZEK, J.: Dokumenty ke studiu mezinárodního práva . Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Čeněk, s.r.o., 2005. 3 Tamtéž čl. 51 (4), (5). 4 GREENWOOD, Ch.: Protecting the Individual in Time of War. In: Rider, B. (ed.), Law at the Centre. Bedfordshire: Kluwer Law International, 1999, s. 284; MERON, T.: Human Rights in Internal Strife: Their International Protection . Cambridge: Grotius, 1987.

205