SLP 07 (2014)

koli jiného ozbrojeného konfliktu vzniklého mezi dvěma nebo více smluvními strana- mi, i když válečný stav není uznáván jednou z nich. Smlouva se vztahuje i na všechny případy částečné nebo úplné okupace území některé smluvní strany, i když se nesetká s žádným vojenským odporem. Při interpretaci požadavků reciprocity je ovšem nutno vzít v úvahu i odstavec třetí téhož článku, který stanoví: „Není-li některá z mocnosti v konfliktu smluvní stranou některé ŽÚ, zůstanou strany úmluvy přesto úmluvou vázány ve svých vzájemných vztazích. Kromě toho budou strany vázány úmluvou vůči mocnosti, který přijme ustanovení úmluvy a bude se jimi řídit“. Všechny strany ozbro- jeného konfliktu jsou ovšem vázány ustanoveními ŽÚ, které představují deklarování zásad obyčejového MHP závazného pro všechny státy. Strana konfliktu se také nemůže vyvázat z plnění závazků z MHP poukazem na to, že druhá strana konfliktu porušila normy MHP. V tomto smyslu není možné se zásady reciprocity dovolávat. ŽÚ ve společném článku 3 uvádí, že v případě ozbrojeného útoku, který nemá me- zinárodní ráz a který vznikne na území některé smluvní strany, bude „každá ze stran v konfliktu“ zavázána řídit se určitými, podle svého charakteru lidsko-právními zásada- mi. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jinou příčinou musí být za všech okolností zacházeno lidsky, bez nepříznivého rozlišová- ní podle rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví, majetku nebo jiném podobném rozdílu. V každé době a na každém místě jsou tyto osoby chráněny před úkoly na život a zdraví, zakázána je zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté zacházení, trýznění a mu- čení. Zákazu podléhají i útoky proti osobní důstojnosti, zejména pokořující a pohoršující zacházení, braní rukojmí, odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku řád- ně ustaveným soudem. Ranění a nemocní musí být sebráni a ošetřeni. Vliv norem MPLP se výrazně projevuje v čl. 75 Dodatkového protokolu I. a čl. 6 Dodatkového protokolu II. z r. 1977 Čl. 75 poskytuje základní právní záruky osobám, které se dostanou do moci některé strany konfliktu. Počínajíc právem na lidské zachá- zení za každých okolností bez jakékoli diskriminace po zákaz vraždy, mučení, tělesných trestů, zmrzačení, urážky lidské důstojnosti a braní rukojmí. Čl. 6 Dodatkového pro- tokolu II stanoví „personální rozsah aplikace protokolu“ na všechny osoby postižené ozbrojeným konfliktem. Základní záruky humánního zacházení jsou obsaženy v čl. 4. Týkají se zákazu ohrožovaní života, zdravotního a fyzického nebo duševního stavu chráněných osob, včetně vraždy a hrubého zacházení, kolektivních trestů, braní ruko- jmí, teroristických činů a osobní důstojnosti člověka. Čl. 5 je věnován právům osob, jejichž svoboda byla omezena a čl. 6 je zaměřen na trestní stíhání a trestání činů sou- visejících s ozbrojenými útoky. Na rozdíl od norem MPLP nejsou normy MHP za ozbrojeného konfliktu derogova- telné, neboť – byly vytvořeny právě pro ochranu osob za ozbrojeného konfliktu. MHP se vztahuje na všechny strany ozbrojeného konfliktu mezinárodního i vnitrostátního charakteru. Normy MHP týkající se speciálně nikoli mezinárodního konfliktu jsou

206