SLP 07 (2014)

méně obsáhlé a méně propracované. Komplexní ochrany osob lze i v tomto případě dosáhnout pomocí obyčejového humanitárního práva, aplikací MPLP a také s využitím vnitrostátního práva. Aplikace noremMHP obecně předpokládá dosažení určitého „pra- hu“ či stupně porušení práv nebo násilí (threshold of violence), jinak se aplikuje MPLP. MHP se dotýká významně civilního obyvatelstva okupovaného území a také kom- batantů a nekombatantů. S okupací území ovšem souvisí i otázky respektování lidských práv a výkon civilní i trestní jurisdikce na daném území. Fakt, že jedna strana kon- fliktu porušuje MHP, neopravňuje druhou stranu k jeho nerespektování. MHP podle Komentáře MVČK dokonce není „recipročním závazkem“, závislým na jeho respekto- vání protistranou v ozbrojeném konfliktu. 5 Normy MHP se ovšem aplikují na všech- ny ozbrojené konflikty. V soudobém MHP neplatí již „obecná účastnická klausule“, obsažená ve starších smlouvách do počátku 20. století, podle nichž se smlouvy z oblasti válečného práva uplatňovaly pouze tehdy, pokud byly všechny válčící státy účastníky ta- kové smlouvy. V současnosti jsou „humanitární“ principy v ozbrojeném konfliktu podle mezinárodního obyčejového práva závazné pro všechny účastníky a podmínkou jejich aplikace není obecná zásada reciprocity. Státy, které příslušnou smlouvu neuzavřely, bu- dou tedy v široké míře vázány obyčejovýmMHP. MHP stanoví i určité meze pro použití ozbrojené síly. Otázka legality použití ozbrojené síly spadá pod jus ad bellum . MHP však zakazuje i použití určitých zbraní a prostředků a také způsobů vedení války. Zvláštní normy byly historicky vypracovány pro vedení války pozemní, námořní i letecké. Mezinárodní právo válečné prošlo značným vývojem a MHP se proto svým obsa- hem od klasického válečného práva značně liší. Kromě toho se MHP aplikuje často i v nových a moderních podmínkách ozbrojených konfliktů, kdy hranice mezi mí- rem a konfliktem není tak ostrá, jako tomu bylo mezi mírem a „klasickou“ válkou. V případě MHP je nutno aplikovat i tzv. Martensovu klausuli vyžadující respek- tování zásad humanity. Tento požadavek aplikace obyčejového práva byl potvrzen v obou Dodatkových protokolech (Protokol I, čl. 1, odst. 2; Protokol II preambule). V případě MHP je nutno respektovat zásady vojenské nezbytnosti a proporcionality. Normy MHP jsou obligatorní a nepřipouštějí při své aplikaci žádné výjimky. Naproti tomu úmluvy o lidských právech obsahují derogační klauzule umožňující státům, aby se od jistých ustanovení za určitých situací odchýlily (viz. čl. 4 odst. 1 MPOPP, čl. 15 EÚLP, čl. 27 AÚLP). Důvodem pro derogaci určitých lidských práv mohou být i přírodní katastrofy, neúroda, hladomor, epidemie nemocí i teroristické útoky. Ne každé použití ozbrojené síly vede nutně i k derogaci lidských práv. U ozbrojeného konfliktu pak může hrát jistou roli, zda jde o konflikt vnitrostátní nebo mezinárodní. Rozhodující bude především intenzita a úroveň organizovanosti ozbrojeného střetnutí. Ne každý ozbrojený střet je ovšem považován za ozbrojený konflikt.

5 PICTET, J. S. (ed.): Commentary on the Geneva Convention of 12 august 1949. Vol. I. Geneva, 1960, s. 32.

207