SLP 07 (2014)

͸.͸ MPLP Moderní MPLP má své kořeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv z r. 1948. Spolu s Mezinárodním paktem práva občanských a politických (MPOPP), jakož i Mezinárodním paktem práv hospodářských a kulturních (MPHSKP) vytvářejí „International Bill of Human Rights“. K významným a pro ozbrojené konflikty relevant- ním mezinárodně právním dokumentům v oblasti lidských práv na univerzální úrovni dále zejména patří: Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia z r.1948; Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen z r. 1979; Úmluva o odstranění všech fo- rem rasové diskriminace z r. 1965; Úmluva o zabránění mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání z r. 2002; Úmluva o právech dítěte z r. 1989 nebo Úmluva o ochraně všech osob proti nuceným zmizením z r. 2010. Kromě smluvního MPLP je nutné aplikovat i obyčejové. Předmět MPLP tvoří pocho- pitelně také regionální instrumenty lidských práv, k nimž patří např. Evropská Úmluva o lidských právech z r. 1950, Charta základních práv EU z r. 2009, Americká Úmluva o lidských právech z r. 1969, Africká Charta lidských práv a práv národů z r. 1981 nebo Arabská Charta lidských práv z r. 2004. Pro Evropany je významná především EÚLP. Podle čl. 15 (1) EÚLP může každá smluvní strana v případě války nebo jakéhokoli jiného veřejného ohrožení státní existence, přijmout opatření k odstoupení od závazků podle této úmluvy v rozsahu přísně vyžadovaném naléhavostí situace, pokud tato opatření nebudou neslučitelná s ostatními závazky podle mezinárodního práva. Z této formulace je zřejmé, že dero- gace ustanovení úmluvy nenastává v případě ozbrojeného konfliktu automaticky. To byl ostatně i názor Komise OSN pro mezinárodní právo ve zprávě, týkající se obecně účinku ozbrojených konfliktů na mezinárodní smlouvy v r. 2005, kdy byl zpravoda- jem Ian Brownlie. 6 Podle čl. 15 (2) nelze derogovat právo na život deklarované v čl. 2 kromě úmrtí vyplývajících z dovolených činů ani zákaz mučení (čl. 3), zákaz otroctví (čl. 4 odst. 1) nebo zákaz trestu bez zákona (čl. 7). EÚLP se zřejmě vztahuje nejen na vztahy mezi státy a jeho občany, resp. všechny osoby spadající do jeho jurisdikce, nýbrž na všechny jednotlivce za válečného konfliktu, tedy i na příslušníky druhé válčící strany. Čl. 1 EÚLP přiznává všem jednotlivcům podléhajícím jurisdikci smluvních států, práva a svobody uvedené v hlavě I. úmluvy. MPOPP obsahuje derogační klauzuli v čl. 4. Podle tohoto článku mohou státy za vyhlášené mimořádné situace, kdy je ohrožen život národa, přijmout opatření ke zmírnění svých závazků podle paktu v rozsahu, který si vyžádají potřeby takové situace, pokud nejsou v rozporu s jejich jinými závazky podle mezinárodního prá- va a neznamenají diskriminaci podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství nebo sociálního původu (odst. 1). Podle odst. 2 téhož článku nelze derogovat ustanovení o právu na život (čl. 6), zákaz mučení, krutého a nelidského nebo ponižujícího za-

6 ILC, First report on the effects of armed conflicts on treaties, Doc A/CN.4552, Geneva, 2 May – 3 June and 4 July – 5 August 2005, s. 29, para. 87.

208