SLP 07 (2014)

komplementárního přístupu neobejde. Pojem konvergence lze pak chápat jako „sbli- žování“, které může mít i různý obsah a intenzitu až po „splynutí“ (merger) určitých humanitárních a lidsko-právních norem v budoucím společném budoucím meziná- rodně – právním instrumentu. Cílem bude zvýšená a smluvně garantovaná ochrana lidských práv za ozbrojeného konfliktu. Z dosavadní praxe mezinárodních soudních orgánů vyplývá, že nejsou často příliš ochot- ny nebo schopny aplikovat jiné právo než je určeno v jejich statutu. Příkladem může být i praxe ESLP, který se v rozhodovací činnosti dotýkající se ozbrojených konfliktů koncent- ruje na aplikaci EÚLP a jen výjimečně věnuje malou pozornost i normámMHP. I když existuje většinový konsensus, že určité mezinárodně právní normy je nutno ap- likovat i za ozbrojených konfliktů, neexistuje obecná shoda jakým způsobem a v jakém rozsahu lze společně oba právní režimy aplikovat v praxi. Vedle názorů podporujících rozšíření působnosti lidsko-právních norem na MHP existují v tomto směru i skeptické hlasy, dávající prioritu spíše separátní aplikaci norem MHP a jeho rozvoji. Bude proto záviset na dalším vývoji mezinárodní praxe, čítajíc v to činnost zejména orgánů OSN, všech lidsko-právních institucí, včetně činnosti mezinárodních soudů. Vznik ozbrojené- ho nepřátelství nevede automaticky k ukončení aplikace norem MPLP. Vzhledem k růs- tu vnitrostátních ozbrojených konfliktů a hrubému porušování lidských práv v jejich průběhu je vhodné připomenout, že všem ŽÚ společný čl. 3, který se týká ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter, představuje určitý minimální humanitární standard. Z hlediska humanitární a lidsko-právní ochrany však rozlišování ozbrojených konfliktů na mezinárodní a vnitrostátní nemá v současnosti zvláštní význam, i když jsou normy MHP pro případ mezinárodních konfliktů rozvinutější a větší a častější riziko porušování lidských práv existuje zřejmě u konfliktů vnitrostátních. Na druhé straně má ovšem řada ozbrojených konfliktů charakter smíšený a proměnlivý. Komplexní ochrana jednotlivců v každém ozbrojeném charakteru vyžaduje apli- kaci jak norem MHP, tak i MPLP, případně i dalších odvětví mezinárodního práva, jako jsou mezinárodní uprchlické právo nebo mezinárodní trestní právo. Pochopitelně v případech, kdy je to možné, musí být respektováno i vnitrostátní právo. Ochranu civilního obyvatelstva lze dovodit jak z norem MHP tak i MPLP. MHP a MPLP nevá- že pouze státy, nýbrž se vztahuje i na nestátní aktéry. Tradičně se ovšem mezinárodní smlouvy o lidských právech obracejí na státy (čl. 2 odst. 1 MPOPP, čl. 1 EÚLP). Nicméně, existují již mezinárodní instrumenty, které oslovují přímo i nestátní aktéry. Příkladem může být Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte při účasti dětí v ozbro- jených konfliktech. V čl. 4 (1) se konstatuje, že nestátní aktéři „by neměli (should not) za žádných okolností rekrutovat nebo užívat osoby pod 18 let věku“. Výraz „should“ místo „shall“ indikuje, že právní závazek kladený na nestátní aktéry je v daném případě velmi oslabený. V únoru 2012 speciální „Commission of Inquiry“ v Iráku ve své zprávě prohlásila, že i syrská opozice, včetně „Svobodné syrské armády“ (SSA) (Free Syrian Army – FSA) je povinna respektovat lidská práva představující jus cogens . Komise se

221