SLP 07 (2014)

překonaným a zastaralým. Cílem je v každém případě posílení humanitární ochrany účastníků všech ozbrojených konfliktů. Nedávno zesnulý A. Cassese se v březnu 1996 jako tehdejší prezident ICTY ve svém memorandu členům přípravného výboru pro vytvoření Mezinárodního trestního sou- du uvedl, že dochází ke „konvergenci“ dvou součástí MHP s tím výsledkem, že vnitřní boj či střetnutí (internal strife) se v širokém rozsahu řídí normami a principy, které se tradičně aplikovaly na mezinárodní konflikty. 49 Podle stanoviska MSD obsaženého v již zmíněném v posudku „Legality of nuclear weapons“ z r. 1996, ochrana podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech „nekončí v dobách války“ a právo člověka nebýt svévolně zbaven života, je třeba „aplikovat i v dobách nepřá- telství“. Test toho, co se míní „svévolným zbavením života“ je třeba podle soudu pak hledat v „lex specialis“, tedy vMHP aplikovatelném za ozbrojených konfliktů. Podle MSD je třeba jakékoli zlovolné zbavení života (arbitrary deprivation of life) s použitím zbraně v rozporu s čl. 6 Paktu posuzovat pouze podle práva aplikovatelného za ozbro- jeného konfliktu a nikoli na základě Paktu samotného“. 50 V posudku MSD ke kauze „Wall in the Occupied Palestinian Territory“ MSD zdůraznil, že za ozbrojeného útoku je třeba brát v úvahu obě odvětví mezinárodního práva, přičemž mezinárodní humani- tární právo je třeba považovat za „lex specialis“. Podle soudu se v konkrétním případě může jednat o problém mezinárodního práva lidských práv, v jiném naopak o meziná- rodní humanitární právo nebo i společnou záležitost obou těchto odvětví. 51 Před časem rovněž zemřelý americký autor Th. Meron hovořil přiléhavě. ͻ. Závěr MHP a MPLP se za ozbrojených konfliktů aplikují společně. Která norma bude po- užita in concreto závisí na konkrétní situaci a okolnostech. Původně historicky odděle- ně vzniklá odvětví se ve vztahu k ochraně člověka a jeho práv za ozbrojeného konfliktu se začala v určitém smyslu a zaměření sbližovat. V tomto smyslu lze rozpoznat určitý trend vedoucí k další „humanizaci“ norem MHP prostřednictvím některých norem MPLP. V této souvislosti pak lze hovořit o procesu „konvergence“ nebo také „kom- plementaritě“ norem MHP a MPLP v závislosti na konkrétní situaci. Normy MHP jsou často pouze fragmentární a MPLP může proto normy MHP vhodně doplňovat. Uvedený postup může fungovat i opačně. Lze konstatovat, že normy MHP a normy MPLP se vzájemně podporují a doplňují. Různé teorie týkající se vztahu obou od- větví práva tuto komplementaritu nějakým způsobem podporují. Výjimku snad tvoří pouze teorie „separace“ či „oddělení“ obou odvětví. Nakonec i nejčastěji zmiňované koncepce či teorie pojetí MHP ve vzájemném vztahu s MPLP jako legis specialis se bez 49 CASSESSE, A.: Memorandum of 22 March to the Preparatory Committee for the Establishment of the International Criminal Court; srov. „…there has been a convergence of two bodies of international law…“.

50 Op. cit. 23. 51 Op. cit. 24.

220