SLP 07 (2014)

ͷ. Úvod Mezinárodní právo lidských práv a mezinárodní právo trestní v jeho podstatné části (tj. zločiny proti lidskosti a genocida) jsou založeny na společném základu, kterým byla snaha zabránit opakování krutostí, jež byly příznačné pro nacistické Německo. Mezinárodní právo trestní lze v této oblasti vnímat jako ultima ratio prostředek ná- pravy závažného porušování lidských práv. Přes provázanost obou disciplín však nikdy nedošlo k jejich propojení. Příznačné je přirovnání W. Schabase, který hovoří o „faleš- ném bratrství“, 1 případně též stanovisko Mezinárodního trestního tribunálu pro býva- lou Jugoslávii (ICTY) v kauze Kunarać , kde Tribunál zdůraznil odlišnost v předmětu a účelu obou disciplín – zatímco mezinárodní právo lidských práv vytváří katalog práv, mezinárodní právo trestní stanoví katalog zločinů podle mezinárodního práva. 2 Vedle spojitosti ideové, jakkoliv následně separované, se obě disciplíny mezinárod- ního práva prolínají, což je patrně podstatnější, rovněž v rovině praktické. Základní garance mezinárodního práva lidských práv se totiž staly nedílnou součástí mezinárod- ního práva trestního, a to jak v oblasti materiální (např. zásada legality) tak v oblasti procesní (garance spravedlivého procesu). 3 Komplexní pojednání o lidskoprávních ga- rancích aplikovatelných před Mezinárodním trestním soudem (MTS) by bylo v rámci jedné kapitoly nemožné, předmět následujících řádků je proto vymezen úžeji – po- zornost je zaměřena na aplikaci a interpretaci základního výkladového pravidla obsa- ženého ve Statutu MTS, jemuž je podřízeno veškeré právo aplikovatelné před MTS, tj. na čl. 21 odst. 3 Statutu. 4 Skutečnost, že je MTS ve své rozhodovací činnosti povinen zohledňovat lidská práva je notoricky známá. Hranice či limity čl. 21 odst. 3 Římského statutu nicméně vyjas- něny nejsou a zůstávají v centru pozornosti nauky i samotné rozhodovací praxe MTS. Cílem následující kapitoly je analyzovat již objasněné aspekty a na straně druhé pou- kázat na přetrvávající sporné aspekty týkající se aplikace a interpretace lidských práv před MTS, a to primárně ve spojitosti s čl. 21 odst. 3 Římského statutu. Předkládaná 1 Kapitola je výstupem z projektu OPVK Podpora vytváření excelentních výzkumných týmů a intersekto- rální mobility na Univerzitě Palackého v Olomouci II (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/30.0041). Kapitola nava- zuje na článek Human Rights before the International Criminal Court publikovaný v Czech Yearbook of Public and Private International Law (2014). Na přirovnání odkazuje BUREŠ, P.: Lidská práva v meziná- rodním trestním řízení. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, 2012, s. 13. 2 The Prosecutor v. Kunarać . IT-96-23&23/1. ICTY. Judgment, TCH, 22 February 2001, § 470. 3 Srovnej čl. 22 Statutu MTS ( nullum crimen sine lege ), dále čl. 55 (práva osob v průběhu vyšetřová- ní), čl. 67 (práva obviněného), čl. 106 (podmínky pro výkon trestu odsouzeného). Z literatury srovnej např. ZAPPALÀ, S.: Human Rights in International Criminal Proceedings . Oxford: OUP, 2003, 280 s. GALLANT, K.: The Principle of Legality in International and Comparative Criminal Law. Cambridge: CUP, 2009, 603 s. 4 Římský statut v čl. 21 odst. 3 stanoví: Uplatňování a výklad práva podle tohoto článku musí být sluči- telné s mezinárodně uznávanými lidskými právy a nesmí nepříznivě rozlišovat z důvodu pohlaví, jak je definováno v čl. 7 odst. 3, věku, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického či jiného názoru, národnostního, etnického či sociálního původu, majetku, rodu či jiného postavení.

224