SLP 07 (2014)

použil jako pouhé vodítko. 10 Platí, že v kontextu čl. 21 odst. 3 Římského statutu MTS může spoléhat rovněž na prameny, které nejsou právně závazné, povinnost jejich aplikace zde však pochopitelně stanovena není. Je poměrně překvapivé, že senáty MTS v této věci nevyužily bohatou judikaturu mezinárodních lidskoprávních soudů definujících pojem oběti – praxe ESLP nebo Meziamerického soudu pro lidská práva zde mohla být vice než relevantní. 11 Lze shrnout, že čl. 21 odst. 3 Statutu do své pů- sobnosti zahrnuje rovněž soft law nástroje. Jak poukazuje Abels , důležitým faktorem je skutečnost, že text čl. 21 odst. 3, na rozdíl od jiných ustanovení Římského statutu, výslovně nehovoří o právně závazných lidskoprávních standardech, čímž otvírá cestu k použití nástrojů právně nezávazných. 12 Dosavadní judikatura MTS klade značný důraz nejenom na univerzální lidskopráv- ní smlouvy, ale obvykle ve spojitosti s čl. 21 odst. 3 Statutu odkazuje na regionál- ní lidskoprávní instrumenty. Použití regionálních smluv přitom budilo jisté rozpaky a bylo částí nauky bez dalšího odmítáno. 13 Z hlediska užití regionálních lidskoprávních smluv je možné rozlišit dva přístupy: kontextuální a minimalistický. 14 Podle prvého scénáře by měl MTS aplikovat jenom takové regionální instrumenty, které by byly použitelné v případě vnitrostátního projednání případu. V kauzách majících spojitost s africkým kontinentem by měl MTS využívat pouze Banjulskou chartu a nezohledňo- vat EÚLP či Americkou úmluvu o lidských právech. Minimalistický přístup žádná po- dobná omezení nestanoví a umožňuje Soudu použít jakýkoliv regionální instrument, který byl mezinárodně uznán. Z praxe MTS vyplývá, že Soud zcela nepochybně zvolil směr minimalistický a ustáleně odkazuje zejména na judikaturu ESLP, byť všechny doposud projednávané případy souvisí s africkým kontinentem. 15 Přístup Soudu je 10 The Prosecutor v. Lubanga . ICC-01/04-01/06-1432. Judgment on the appeals of The Prosecutor and The Defence against Trial Chamber I’s Decision on Victims’ Participation of 18 January 2008. ACH, 11 July 2008, para. 33. 11 Srovnej BURGORGUE-LARSEN, L., ÚBEDA DE TORRES, A.: The Inter-American Court of Human Rights. Case Law and Commentary. Oxford: OUP, 2011, s. 113-117. Pro praxi ESLP srovnej ECHR. Practical Guide on Admissibility Criteria. 2011, s. 13. Dostupné na URL: http://www.echr.coe.int/ Documents/Admissibility_guide_ENG.pdf [15. 9. 2014] 12 ABELS, D.: Prisoners of the International Community. Legal Position of Persons Detained at International Criminal Tribunals. The Hague: T.M.C. Asser Press, 2012, s. 141. Abels , v odkazu na další příklady vy- užití soft law v rozhodovací činnosti MTS, srovnává čl. 21 odst. 3 s čl. 106 odst. 2 Statutu, který hovoří o široce uznávaných mezinárodních smluvních standardech. 13 Např. Hafner a Binderová uvádějí, že „regionální standardy by měly být vzhledem k požadavku meziná- rodního uznání práv vyloučeny.“ Srovnej HAFNER, G., BINDER, Ch.: op. cit. , s. 187. 14 SHEPPARD, D., op. cit. , s. 63-67. Autor navazuje na terminologii použitou v článku D. Shepparda. 15 The Prosecutor v. Al-Bashir . ICC-02/05-01/09-3. Decision on the Prosecution’s Application for a Warrant of Arrest against Omar Hassan Ahmad Al Bashir. PTCH I, 4 March 2009, para. 9, para. 32. The Prosecutor v. Lubanga . ICC-01/04-01/06-tEN. Decision on the confirmation of charges. PTCH I, 29 January 2007, para. 86-87. The Prosecutor v. Lubanga . ICC-01/04-01/06-2205. Judgment on the ap- peals of Mr Lubanga Dyilo and the Prosecutor against the Decision of Trial Chamber I of 14 July 2009 entitled „Decision giving notice to the parties and participants that the legal characterisation of the facts may be subject to change in accordance with Regulation 55(2) of the Regulations of the Court“. ACH,

227